Při pohledu na nové pravicové strany si člověk připadá jako mezi blázny. Zakladatel Strany svobodných občanů Petr Mach sice tvrdí, že chce převzít nespokojené voliče ODS, ve skutečnosti však spíš institucionalizoval fanklub Václava Klause. Hradního spasitele v řadách partaje zastupuje bohužel jen mladší syn Jan, neboť nadstranický svorník jako prezident do SSO přímo vstoupit nemůže. A tak se malý Klaus na ustavujícím sněmu nechává fotografovat například se senátorkou a místopředsedkyní SSO Janáčkovou, která se ještě jako starostka proslavila ostrými výpady proti Romům, čímž podtrhuje, že nová strana to s občanskou svobodou myslí opravdu vážně.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Máme tu i Libertas.cz, který buduje Vladimír Železný. Na kandidátku pro volby do Evropského parlamentu se mu podařilo získat skutečná esa. Jak Vlastimil Tlustý, tak Jan Schwippel vahou svých nedávných činů potenciálním voličům garantují, že na rozdíl od Jany Bobošíkové se s Železným nikdy nerozhádají. Prostě týmoví hráči jak má být. Ha ha!
SSO i Libertas.cz se snaží voliče přilákat na odkaz Václava Klause. Také na včerejší tiskové konferenci s Tlustým a Schwipplem mluvil Železný o tom, že se mu podařilo získat kandidáty, kteří reprezentují klausovské křídlo ODS. Takže tu máme dvě strany, které míří na stejnou cílovou skupinu. No nejsou to blázni?
První střety Možná i proto už mezi klausovskými stranami vznikají první střety, což nemůže být žádným překvapením. Železný konfrontaci miluje. „Nebudeme ani vykřikovat, že v příštích volbách budeme mít dva Klausovy syny a všechny jeho příbuzné,“ zahřímal včera s jasnou narážkou na Stranu svobodných občanů. Proč se však potom zaklíná „majestátem pana prezidenta“, když je každému jasné, že bez požehnání tatínka by minimálně mladší z Klausových synů SSO nikdy nepodpořil? To může vést k jedinému výsledku – Klausovy strany se porvou mezi sebou a do Evropského parlamentu se nedostane ani jedna. Prostě blázni.
Rizikem je totiž i klíčová sázka na Klause. Nikdo zatím pořádně nespočítal, kolik dosavadních voličů ODS je připraveno utéct kvůli fangličce s Klausovým portrétem k vířivkovému Vlastovi, nebo za prezidentovými synáčky. Lze však vznést podezření, že jich včetně Tlustého, Macha, Železného a všech Klausových příbuzných bude maximálně pár tisíc. Proč by také racionální volič ODS riskoval, že se jeho hlasem bude Mach nebo Železný ohánět leda tak v bratrovražedném boji? To by musel být blázen.
Neznámou je v této hře jen Václav Klaus, jehož jménem šermují oba tábory. Může se postavit za jednu ze stran, ale tím potopí buď Tlustého se Železným, nebo své dětičky. Může samozřejmě i mlčet, ale tím jen zakonzervuje zmatek v hlavě potenciálních voličských uprchlíků z ODS, kteří pak raději hodí svůj hlas Topolánkovi. Jinak by totiž museli být úplní blázni.
Možná však řevnivost mezi jeho stranickými potomky (včetně ODS) prezidentovi vyhovuje. Po zkušenosti s prvorozenou dcerkou třeba nechce, aby mu další strany přerostly přes hlavu a nejpozději v pubertálním věku se začaly na tatínkovi emancipovat. Asi by byl nejraději, kdyby se po vypršení prezidentského mandátu mohl po vzoru Silvia Berlusconiho zjevit jako spasitel a roztříštěnou pravici sjednotit. Pod novou značkou by se pak možná vrátil i do vlády.
V takovém případě by se mu hodilo, aby ODS de facto zanikla, nebo se aspoň rozpadla na několik pidistran. Na tom prezident intenzivně pracuje. Stačí si poslechnout Ladislava Jakla, když vykládá, že z ODS se pod vedením Mirka Topolánka stala velká Unie svobody.
To je samozřejmě lež a možná i velký prezidentův omyl, který zhatí všechny jeho velkolepé politické plány. Vždyť ve vedení ODS je pořád mnoho lidí, kteří Klause v době srajevského atentátu podrželi a každý člověk s funkční pamětí si to pamatuje. Jenže prezidentovi se to teď nehodí do krámu, a tak do podhradí nechává roztrubovat nesmysly. Voliči však nejsou blázni.
V knize Tak pravil Václav Klaus, která vznikla krátce po sarajevském atentátu, dnešní prezident mimo jiné popsal, jak vidí politický boj. „Politika je o tom, že jsou šéfové a že se na jejich místa tlačí druzí. To tak je, ale samo o sobě to není žádnou mimořádnou tragédií.“ Není. Ale jen dokud někdo, nedej bože, nevytlačí Václava Klause. To se pak může zbláznit.
***
Proč by také racionální volič ODS riskoval, že se jeho hlasem bude Mach nebo Železný ohánět leda tak v bratrovražedném boji? To by musel být blázen.
O autorovi| Jaroslav Plesl, zástupce šéfredaktora LN
