Rozruch kolem knihovny je pochopitelný - je to jako vždy, když se realizuje něco nového či nekonvenčního. Už veliká diskuse a nekonečná polemika o výstavbě knihovny svědčí o její osobitosti. Pokud něco vzbuzuje reakce, je jisté, že dílo dokáže mluvit, nejedná se o impotentní, strohou, konvenční či zastaralou architekturu. Kaplického návrh hovoří a oslovuje; je samozřejmé, že se nemůže líbit každému, je v něčem nový, a to alespoň v Česku. Nové je problematické, je nutné si na to zvyknout, pokud se něco zažije a je duplikováno, přestává tolik hovořit a zároveň upoutávat na sebe pozornost, tím i kritiku nebo chválu.
Město se stále proměňuje
Kaplického návrh je tak trochu sochařským dílem, má netradiční tvar, porušuje zažité architektonické tendence, nemá ostré hrany a není strohým hranatým mrakodrapem. Vývoj není možné zastavit a je hloupost se mu uměle bránit.
V Čechách byl rozvoj umění a architektury pozastaven v minulosti například husity, kteří nejen že nepřímo bránili rozvoji a novým trendům, ale také ničili stávající. Kdyby ale po gotice nepřišla renesance a potom baroko, nebyla by Praha tak rozmanitá, jako je nyní. Proč tedy z Prahy dělat skanzen a za každou cenu se bránit novému. Nehledě na to, že knihovna nezasahuje do historického centra, pouze oživí Letenskou pláň, která je tak trochu bez ducha, zvláště pak prostor stávající točny a blízké křižovatky.
Že knihovna naruší panorama Prahy, také nepovažuji za nosný argument. Vždyť Praha má mnoho dominant, Pražský hrad, Pankrác se svými mrakodrapy, kopec Vítkov nebo Žižkovský vysílač jsou dominantami, které se vzájemně neslučují. Proč by tedy Letná nemohla být s knihovnou další dominantou Prahy z 21. století? Vždyť i v gotice se přestavovaly románské chrámy na gotiku nebo gotické na barokní a za dalších sto let byly zase upravovány do své původní podoby, aby byla zachována čistota slohu. I z toho je zřejmé, že člověk nikdy nebude spokojený s tím, co je, bylo nebo bude.
Je důležité přijmout minulost a vážit si jí, ale nebránit se budoucnosti, ta sama ukáže, co svoji hodnotu má a co ne.
Michal Trpák za skupinu 4 sochaři (Michal Trpák, Jakub Flejšar, Martin Rajčan, Světlana Jelenová)
