Tam, kde jde o velkou moc či velké peníze, platí právo veta. Známe to z Rady bezpečnosti OSN, kde si vetem jistí svůj věčný vliv pět atomových velmocí. V Praze platí totéž, ač nám to dochází teprve pomalu a po kapkách. Právo veta má na magistrátu Bémova ODS, tečka. Proč to ale neřekla rovnou? Teď vypadá jako hasiči ve filmu Hoří, má panenko: nebyli připraveni na to, že někdo rozsvítí.
Neméně se diví ten, kdo na magistrátu rozsvítil - architekt Kaplický. Národní knihovna nemá stát na Letné, slyšíme z radnice, nýbrž třeba ve Stodůlkách. Že ji Kaplický projektoval na přesně zadanou lokalitu, na konkrétní letenskou adresu? Aha, tedy ne Stodůlky, nýbrž Strahov. Tak vypadá myšlenkový postup magistrátu a jeho vedoucí politické síly.
Proč to neřekli už před soutěží? Proč se nechovali jako Rusko nebo Čína v Radě bezpečnosti? Ve srovnání s nimi a v Kaplického světle působí Bémův úřad ještě křiváčtěji. Vždyť má návyk už z éry opoziční smlouvy. Kdo tyátr kolem blobu sleduje, začíná chápat, proč Topolánek s Bursíkem nechtějí Lužného za nástupce ministryně Kuchtové. Taková kontinuita dláždí cestu k čertu.
