Slavný etolog Konrad Lorenz popisuje v jedné ze svých knih návštěvu u nějakého proslulého a uznávaného profesora. Když od profesora odcházel, zjistil, že jeho syn mu jen tak, z lumpárny, rozstříhal kabát, který si pověsil v předsíni.
„Kolik stál?“ zeptal se profesor a vysázel mu patřičnou částku rovnou v hotovosti. – „A co dál?“ zeptal se Konrad Lorenz. – „Jaké – co dál?“ nerozuměl profesor. „Škoda je nahrazena, účty jsou srovnány, ne?“ – „Ale co trest?“ ptal se Konrad Lorenz. „Nestačí přece nahradit škodu.“
Čím dál častěji si na tuhle pasáž vzpomínám. Když jsem ji četl před léty, divil jsem se profesorovi, že neví, o čem jeho host mluví. Teď vidím podobné věci všude kolem sebe a nikdo se nediví. Počínaje exministrem Kalouskem, který, když se provalilo, že jeho blízký spolupracovník podvedl stát o miliony, ho hájil s tím, že ale daleko vyšší částku státu na svém postu vydělal, pokračuje poslancem Wolfem, který najednou taky nic nespáchal, protože škoda jaksi zmizela – a konče rychlokvašenými absolventy plzeňských práv. Už je mi trapné připomínat znova Marka Bendu, ale on sám je bohužel nejzářivějším příkladem toho, kam se norma posunula. Když už pod nátlakem přizná, že získat dva tituly za jednu práci a natáhnout písmenka zavání až dětinským podvodem, klidně obratem nabídne: „Ale já to při nejbližší příležitosti napravím.“ A nikdo se nerozkřikne: „Ale vy jste na naší škole spáchal podvod, studente! Její práh už nepřekročíte!“ Natož aby mu někdo, třeba jen šeptem, připomněl, že podvodník by asi neměl být ani poslancem, natož šéfem výboru, který na právo a zákonnost dohlíží. Pak by možná přejel mráz po zádech i všem těm policejním důstojníkům, kteří o víkendech absolvovali celé ročníky a o dovolené opisovali jeden od druhého práce, které se zčásti stejně ztratily. A slouží dál…
Jenže – vyšli snad plzeňští studenti (myslím ty řádné) do ulic s transparenty: „My jsme poctiví a chceme poctivou školu!“? A když už nevyšli oni, vyšli jiní, v celé republice? Aby dali demonstrativně najevo rozhořčení, že to, co si oni musejí oddřít, dostanou jiní bez námahy? „Zamezte podvodům v Plzni, ať stín podezření nepadne i na nás!“ Dali průchod svému vzteku všichni „skuteční JUDři“, že a) na ně teď bude národ rovněž hledět s nedůvěrou a že b) stejné benefity jako oni pobírají i ti, kteří si je nezaslouží? Nevymezuje-li se zlo vůči mně, musím se přece sám vymezit vůči zlu! Jinak mě pohltí a sežere.
Takže jediný, kdo demonstrativně křičí, je nakonec chomutovská primátorka Řápková. Dobře že žaluje školu, která ji donutila zapomenout nejen látku, ale i jména profesorů a vnutila jí zápočet dřív, než začal seminář. Měla by podle mě zažalovat i profesora, který si dovolil zemřít, než jí mohl něco hodnověrného potvrdit. Doufám, že to dotáhne až k žádosti o přezkoušení nezávislou komisí. Nejlepším důkazem studia přece nejsou indexy, ale vědomosti, paní primátorko!
Proč mě to tak bere zrovna teď? Protože vím, že v úterý mi to nedá a znova půjdu na Národní třídu. A budu vzpomínat, jak jsme se tam v mrazu chvěli, když kordony začaly stlačovat dav, a jak jsme věděli přesně, proč tam jsme a proti čemu se vymezujeme. A teď tam budeme jen tak bloumat.
***
Pondělí Neff Úterý Vaculík Středa Baldýnský Čtvrtek Rejžek Pátek Šustrová Sobota Klíma
