Platí-li nadsázka, že velký šachista musí být i šílenec, byl Bobby Fischer opravdu největším šachistou všech dob. Též díky studené válce. I když se narodí ještě větší šachista a šílenec, už nikdy nebude dopad jeho hry tak významný a globální. Půjde o velké peníze, mnohem větší částky, než jaké si sám Fischer dokázal představit, ale ty se budou týkat spíše televize a reklamy než souboje o vládu nad světem.
Když Fischer porazil v roce 1972 Borise Spasského, bylo to mnohem více než první světový titul v šachu pro Ameriku, byla to porážka Sovětského svazu, celého komunistického bloku. Takový význam, který si dnes nepamětník nedokáže představit, ten zápas měl. Souboj o mistra světa v šachu byl důležitou frontou studené války a Bobby Fischer na ní zvítězil.
Celý zbytek Fischerova života zůstává v tomto stínu. Naštěstí, neboť to nebyl zbytek úctyhodný. Fischer ztratil světový titul, protože odmítl zápas, v roce 1992, v embargované válčící Jugoslávii, poplival fax z Washingtonu, varující ho před následky porušení sankcí, po 11. září 2001 vyjádřil sympatie teroristům. Šachy jsou sportem individualistů, ba šílenců. Fischer je ovládl v době, kdy se staly předmětem globální politické hry. Budoucí šílenci mu mohou jen tiše závidět.
Čtěte „Zemřel geniální...“ na str. 21
