Zmizí po nájemním apartheidu i ten důchodový?
Ze všech nálezů Ústavního soudu je ten včerejší, který ruší vzorec výpočtů starobní penze, nejzásadnější. Je důležitější než omezení regulace nájmu (jež se týkalo statisíců), je důležitější než zrušení voleb (jež se týkalo pouhých stovek). Zasáhne každého z nás. Soudci zrušili světově unikátní perverzi, díky níž zhruba dvě třetiny obyvatel diskriminovaly ostatní. Potud jen a jen potlesk.
Ale... Věčná škoda, že se soudci nezabývali podáním svého kolegy Pavla Varvařovského – jeho totožnou při před lety odmítli s alibistickým argumentem, že nevyčerpal „standardní prostředky“. Soudce na penzi Karel Sochor (jehož spor se SSSZ včera brněnští soudci řešili) se proto poučil – podal žalobu krajskému soudu v Ostravě, ten ji teprve předal soudu Ústavnímu. Výsledek známe. Varvařovský si stěžoval v roce 2006. Kdyby se tehdy odvážně vypořádali s jeho podáním, mohl zákonodárce napravovat penzijní diskriminaci v úplně jiné době, časech nejvyššího hospodářského růstu v historii.
Zásadní otázka samozřejmě zní: Měl soud na svůj nález „právo“? I když je penzijní systém hrubě nespravedlivý, je to protiústavní? Když Ústavní soud před mnoha lety rušil přehnanou regulaci nájemného, také nenapadl samotnou regulaci, ale jen její míru, která někdy vedla až k ohrožení majetku majitelů bytů. Ve velké penzijní při ústavní soudci rozhodli podobně – míra, kterou penzijní systém deformuje pojistné, překračuje rovnost a přiměřené hmotné zabezpečení.
Nebezpečí dnes přichází ze stejné strany – že tak jako v případě nájmů politici nález „ošulí“. Vzoreček nepatrně pozmění a pojistné přejmenují na daň – to aby se soudcům hůře rušilo.
Čtete „Důchody...“ na straně 1
