Optimista, který očekával, že se v pátek ve Španělském sále odehraje důstojný a korektní souboj dvou kandidátů o prezidentský úřad, musel být v šoku. Skeptik, který předpokládal, že se volba hlavy státu neobejde bez průtahů a hašteření, musel být v šoku také.
To, co se dělo na Pražském hradě, překonalo pesimistická očekávání i těch nejotrlejších pozorovatelů. Páteční jednání se změnilo v nekonečné dohadování o způsobu volby prezidenta. Přesněji řečeno, zákonodárci se přeli o podobu procedury, pomocí které budou schvalovat jinou proceduru -tedy způsob volby.
Projevy obou uchazečů o prezidentský úřad byly rychle zapomenuty a bitva se strhla o to, zda je správnější, demokratičtější a svobodnější hlasovat tajně, nebo veřejně.
Pokračování na straně 11
Dokončení ze strany 1
Princip tajných voleb je vedle všeobecného a rovného volebního práva nezpochybnitelnou součástí svobodných a demokratických voleb. Občan musí být chráněn před jakýmkoli tlakem okolí. Tajná volba mu poskytuje ochranu proti všem, kteří by usilovali, aby jeho rozhodnutí nebylo svobodné, státní mocí počínaje a jinými občany konče. To platí pro všeobecné volby, kde volí všichni občané, a lze tento princip uplatnit i na volby, které jsou nepřímé a volí v nich pouze nevelká skupina volitelů. Tedy i na volby prezidenta v ČR.
Jenže v tomto případě, kdy hlasují zástupci občanů, se přidává druhý pohled na věc, který ospravedlňuje volbu veřejnou. Volitelé, jakožto volení zástupci občanů, jsou jim za své konání odpovědní. Nemají sice imperativní mandát, a nemusí proto hlasovat tak, jak je občané zavážou. Ale mají se ze svých rozhodnutí zodpovídat. K tomu je nezbytné, aby občané věděli, jaká rozhodnutí jejich zástupci činí. Veřejná volba tak činí zákonodárce odpovědné i jejich voličům. Rozhodnutí mezi tajnou a veřejnou volbou není střetem dobrého a špatného řešení, ale jde o příklon k jednomu ze zmíněných principů.
Oba koncepty jsou legitimní a náš právní řád oba z nich pro volbu prezidenta připouští. Pravdou je, že tajná volba je v zahraničí mnohem častější, zatímco s veřejnou se setkáme jen ojediněle. Nicméně ani o jednom z přístupů v tomto případě nelze říci, že je demokratičtější.
Jak se však ukázalo dříve, tajná volba byla často jen fasádou a stranické sekretariáty si našly účinné metody, jak své zákonodárce kontrolovat. Jediný, komu byl volební akt skutečně utajen, byl nakonec občan. To spolu s podezřeními na korumpování některých volitelů vyvolalo v posledních dnech vyšší poptávku po volbě veřejné. I tento požadavek byl legitimní.
Zásadní problém však vidím ve způsobu, jakým byla veřejná volba prosazena. ČSSD našla právní kličku, pomocí které se jí podařilo prosadit veřejnou volbu proti vůli většiny zákonodárců. Předseda sněmovny je oprávněn navrhnout buď tajnou, nebo veřejnou volbu. Pokud jedna není schválena, automaticky platí druhá. Přijetí navrženého způsobu je však vázáno na souhlas každé komory zvlášť. Senátní většina preferovala tajnou, zatímco sněmovní majorita veřejnou volbu. Bylo tedy zřejmé, že se obě komory neshodnou. Pokud by se hlasovalo o veřejné volbě, byla by zamítnuta kvůli nesouhlasu Senátu a automaticky by se volilo tajně. Ale protože je předsedou sněmovny poslanec ČSSD, navrhl hlasování o tajné volbě. S ní nesouhlasila sněmovna a automaticky platila volba veřejná. O způsobu tak nerozhodlo hlasování, ale návrh předsedajícího.
Klíčovým momentem je fakt, že po sečtení hlasů všech poslanců i senátorů dohromady se pro tajnou volbu vyslovilo 150 zákonodárců, což výrazně přesahuje většinu 141. Přesto se však volilo veřejně! Právní fígl ČSSD vyšel a ODS na něj byla zcela nepřipravena. Celý den se snažila přesvědčit zákonodárce o kompromisním řešení, které by na místo přehlasování Senátu sněmovnou umožnilo sečíst všechny hlasy zákonodárců dohromady. Neústupnost ČSSD však jakýkoli kompromis zablokovala.
Hysterie kolem procedury obnažila její důležitost. A to je celkově špatná zpráva. Je zřejmé, že by tajná volba přinesla jiné výsledky než veřejná. Můžeme se jen dohadovat, zda by byl tento rozdíl způsoben svobodnějším rozhodnutím volitelů či možností nechat se beztrestně koupit.
Další špatnou zprávou je, že českému parlamentu není nic svaté. Ani volba hlavy státu jej nepřiměje k důstojnějšímu jednání. Naopak, s významem volebního aktu hrubly jak verbální projevy, tak prostředky k dosažení cílů. Právní formalismus nakonec zvítězil nad většinovou vůlí. Procedura vítězí nad obsahem. A to je tristní.
***
Právní fígl sociální demokracie vyšel a ODS na něj byla zcela nepřipravena
O autorovi| Tomáš Lebeda, politolog
