Švýcarský zákaz stavby dalších minaretů prý vyvolal v řadě politiků „zděšení“, „údiv“ nebo „překvapení“. Jak to, že tak tolerantní Švýcarsko, které před několika lety v referendu nezproblematizovalo přijímání dalších imigrantů, hlasovalo proti minaretům? Článek Zdeňka Müllera je nadepsán Křížové tažení proti minaretům (LN 1. 12.). Je ale hlasování pro zákaz dalších minaretů opravdu „křížovým tažením“? Chystají se Švýcaři skutečně vzít do rukou „kladiva a motyky“ a barbarsky ničit islámskou kulturu, jak Zdeněk Müller straší v závěru svého článku? Jak postoj Švýcarů interpretovat?
Nepovažuji se za proroka, ale mě zákaz minaretů nepřekvapil. A domnívám se, že kdyby přímá demokracie existovala i v dalších evropských zemích, pak v mnoha z nich by podobné referendum dopadlo stejně.
Zdeněk Müller má pravdu v tom, že zákaz minaretů neřeší to, oč vlastně jde: odmítnutí militantního islámského fundamentalismu. Nemá ovšem pravdu v tom, že by těm, kdo hlasovali proti minaretům, šlo o „zabezpečení vizuální a kultovní nadvlády křesťanství nad islámem“. A rovněž nemá pravdu v tom, když tvrdí, že „Britové jsou lhostejní k obojímu (tj. k zahalování a minaretům)“ Něco takového by mohl tvrdit, kdyby se podobné referendum konalo i v Británii. Možná by se pak divil - a stejně by se divili všichni, kdo byli „šokováni“ výsledkem švýcarského referenda. Je běžné označovat ty, kdo v referendu hlasovali proti, za „xenofobní“. I já mám z islámu strach. Označte mě za xenofobního - nemohu si pomoci. A ten strach se zvýšil, když jsem na Radiožurnálu 30. listopadu slyšel debatu mezi ředitelem Islámského centra panem Sáňkou a předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou. Já české muslimy nepodezírám, že by chtěli podporovat sebevražedné atentátníky. Pan Sáňka je zřejmě „umírněný“ muslim. Jenže lhal, jako když tiskne. V islámských zemích prý lze budovat kostely, v nich normálně zvoní zvony apod. Ano, v některých islámských zemích lze budovat kostely. Nicméně ve většině zemí jsou křesťané tvrdě pronásledováni. Zejména v Pákistánu nemine rok bez nějakého krutého protikřesťanského pogromu. Křesťané jsou terči brutálních útoků v řadě dalších zemí - zejména v Iráku a Íránu. Tvářit se, že situace je nějak symetrická, je prostě pokrytectví.
Když na Svobodovu námitku, že v Saúdské Arábii není jediný křesťanský kostel, pan Sáňka odpoví, že obrovská Saúdská Arábie je přece něco jako Vatikán (o rozloze menší než jeden kilometr čtvereční), dostávám opravdu strach. Jestli má „umírněný“ muslim takovouto úctu k pravdě, co pak ti „radikálnější“?
Přední západní politici na tyto obavy nedokážou srozumitelně a věrohodně odpovědět. Pokud ovšem byli referendem „šokováni“, pak se člověk ptá, kde vlastně žijí? Já netvrdím, že zákaz minaretů je to správné rozhodnutí. Lidé si ale kladou otázku: Co můžeme dělat, abychom se nestali cizinci ve vlastní zemi? Říci „ne“ v referendu možná není to nejlepší, ale politici lidem nesdělili dostatečně jasně, co tedy mohou dělat jiného. Pokud je budou jen obviňovat z xenofobie, rozhodnou se lidé možná časem pro jiné politiky.
***
Já netvrdím, že zákaz minaretů je správný. Lidé si ale kladou otázku: Co můžeme dělat, abychom se nestali cizinci ve vlastní zemi?
O autorovi| Dan Drápal, publicista
