Dvě skutečně výstřední politické osobnosti svedou 1. května v přímých volbách souboj o křeslo starosty Londýna. Barvy toryů bude hájit současný poslanec za obvod Henley Boris Johnson - neboli BoJo, jak ho nazývají jeho protivníci. Labouristy bude zastupovat současný starosta Londýna Ken Livingstone - tedy Rudý Ken, jak mu říkají jeho odpůrci -, který bude chtít zvítězit již potřetí. Jeho přítelem je venezuelský prezident Hugo Chávez a při příležitosti 50. výročí nástupu kubánského diktátora Fidela Castra chce uspořádat na Trafalgarském náměstí obrovskou party.
Johnson ani Livingstone sice ani zdaleka nejsou politicky bez poskvrny, ale vzato čistě z profesionálního hlediska jsou prvotřídními politiky. Livingstonovi se totiž podařilo stát se starostou proti vůli Tonyho Blaira, pro jehož „New Labour“ byl příliš nepokrytě doleva. Boris Johnson se sice takovými výraznými volebními úspěchy pochlubit nemůže, ale zase se mu podařilo přežít vlastní velmi politicky nekorektní výroky a osobní aféry podobné těm, které ukončily politické kariéry mnoha ministrů z kabinetu Margaret Thatcherové.
Jedním takovým výrokem se proslavil i během své kampaně na starostu: „Budete-li hlasovat pro konzervativce, vaší ženě se zvětší poprsí a zvýší se vaše šance řídit automobil značky BMWM3.“ Navázal tím na mnoho jiných svých výroků, jimiž baví Brity a získává si pověst nekonformního člověka. Patří mezi ně i tento z jeho knihy Přátelé, voliči a krajané: „Má-li se stát sňatek homosexuálů právoplatným - a já si ohledně toho nejsem jistý -, pak nevidím v podstatě žádný důvod, proč by to nemělo platit i pro svazek tří mužů nebo tří mužů a psa.“ Poslanec šéfredaktorem Johnsonovým pradědečkem byl Ali Kemal, liberální turecký novinář a krátce ministr vnitra v jedné z posledních vlád osmanské říše. Johnson vystudoval elitní anglické školy Eton a Balliol College v Oxfordu. Jeho původní povolání je novinář. Nejprve pracoval v deníku Times, pak v roce 1987 nastoupil do listu Daily Telegraph, kde působil v různých funkcích, mimo jiné jako zpravodaj v Bruselu, až do roku 1999. V témže roce se stal šéfredaktorem jednoho z nejprestižnějších názorových týdeníků The Spectator. V této funkci vydržel až do prosince 2005, kdy ho současný vůdce britských konzervativců David Cameron jmenoval stínovým ministrem pro vysoké školy.
Členem Dolní sněmovny se stal v roce 2001, byl tedy několik let poslancem a současně i šéfredaktorem (pro mnoho lidí v ČR, kteří si berou za vzor britskou demokracii, něco nepředstavitelného a s ní neslučitelného). A v roce 2004 ho navíc tehdejší předseda toryů Michael Howard jmenoval stínovým ministrem kultury. Z této funkce ho však ještě v témže roce odvolal, protože Johnson, který je ženatý a má čtyři děti, lhal o svém milostném poměru se zástupkyní šéfredaktora Spectatoru Petronellou Wyattovou.
Do Pekingu? Do Toskánska!
Ani jeho soupeř v souboji o křeslo starosty Londýna Ken Livingstone však nezůstává v extravagancích za Johnsonem pozadu. Nedávno totiž začal docházet na zasedání londýnské městské rady, které začíná v deset hodin dopoledne, se sklenicí whisky v ruce a odůvodňoval to tím, že si potřebuje při dlouhých odpovědích na otázky svlažit hrdlo. Kritiku umlčel odvoláním se na Winstona Churchilla: „Nebránilo mu to v porážce největšího zla v dějinách lidstva a mně to nedělá problémy při vedení Londýňanů.“
Ještě jednu věc mají tito dva kandidáti na starostu Londýna společnou. Současní vůdci hlavních britských stran, Brown a Cameron, své stranické kandidáty nemají v žádné zvláštní oblibě, přesto je vehementně podporují. A v případě Browna je to zcela evidentně ze sebezáchovných důvodů. Kdyby totiž Livingstone křeslo starosty nezískal a Brown prohrál příští všeobecné volby, hodlal by ho Rudý Ken s největší pravděpodobností vystřídat v čele Labour party. Případného vítězství svého kandidáta se však může obávat Cameron. Johnsonovo vítězství sice Londýn nezničí - zatím jsou jeho hlavními předvolebními sliby snížení zločinnosti, znovuzavedení dvoupatrových autobusů a více cyklostezek -, ale jeho neúspěch ve funkci by mohl ohrozit vítězství toryů v příštích všeobecných volbách.
Ještě před rokem na sebe Johnson upozornil, když v reportáži z testování luxusní limuzíny Maybach popsal zastávku ve městě Portsmouth, „plném drog, obezity, chabých výsledků a labouristických poslanců“. Ve volební kampani všechny překvapil tím, jak se krotil. Dost dlouho vedl v průzkumech; v dubnu Livingston jeho náskok smazal, ale volební souboj bude těsný. Zvítězí-li, bude se však muset rozhodnout, zda 24. srpna pojede na zahájení Letních olympijských her do Pekingu, kde by mu měla být předána olympijská vlajka, protože Londýn bude hry pořádat v roce 2012. Na otázku, zda tam pojede, zalistoval ve svém programovém kalendáři a odpověděl: „Ten víkend jedu do Toskánska.“
O autorovi| Luděk Bednář, editor týdeníku Euro
