Jakkoliv se jednání o příští vládě vyvíjejí dobře, tu a tam drhnou. Zřejmě největší kámen úrazu představuje ekologický supertendr, tedy podezřelá zakázka, jejíž vítěz by měl definitivně vyčistit průmyslové areály zprivatizované v 90. letech.
TOP 09 stojí za supertendrem jako poslední mohykán. Že by zrušení soutěže znamenalo hrozbu arbitráže pro stát, je asi pravda - jenže právě to je důvod, proč místopředsedovi strany Miroslavu Kalouskovi, který na ono riziko upozorňuje, odejmout slovo. Za něj přece ministerstvo financí tendr vypisovalo, je to především jeho dědictví. Předseda Schwarzenberg, místo aby si vzal slovo, tu jen přizvukuje. Okamžiků, které volají po jeho názoru, je víc. Myslí si tak jako Kalousek, že zákon 38/1994 Sb., který nařizuje armádě nakupovat před soukromého prostředníka, neprodražuje zakázky? Vadilo by mu, kdyby firma Kapsch dostala další mnohamiliardovou zakázku na elektronické viněty, jak prý si přeje dopravní expert strany?
Jednou z příčin skvělého úspěchu TOP 09 bylo nepsané rozdělení rolí: dojatý Kalousek velebil osobnost evropského života Schwarzenberga, jak nezištně se uvolil sloužit republice, Schwarzenberg se spikleneckým výrazem v tváři dával k dobru, že jeho předci z polepšeného pytláka udělali dobrého hajného. Teď přišla chvíle, kdy by náš nejneúplatnější politik měl předvést, že se v politice angažuje kvůli vážnějším věcem, než je příležitost trousit z Černínského paláce rozpustilé bonmoty.
