Miniatury stromů v sobě měly soustřeďovat magické síly
Linie kmene, spleť kořenů, jejich na povrch vyčnívající zauzliny, hladkost či drsnost kůry, několik květů roztroušených tu a tam na větvích jako drobné hvězdy, holé větve vytvářející podivuhodný dezén prostých čar a křivek. Nic z toho neujde pozornosti pěstitele, který se od vnější podoby stromu propracovává k co nejvýstižnějšímu vyjádření jeho podstaty, aby z něj učinil miniaturní obraz přírody.
Zabývaje se jednotlivostmi, neztrácí ani na okamžik ze zřetele celek. Na splnění své tvůrčí tužby nezřídka čeká dlouho, přesto však trpělivě. Ví, že pokud žije, nenastane nikdy okamžik, aby se jeho ruka vždy znovu nezvedla k láskyplnému doteku upravujícímu strom, a že přijdou další generace těch, kdo budou v jeho díle pokračovat. To je skryté kouzlo bonsajistické tvorby.
Celek spojený neviditelnými nitkami Miniaturizace jako umělecká metoda uplatňovaná na živém, proměnlivém materiálu nezdomácněla v Číně, jež je její kolébkou, náhodou. Vycházela z čínské představy o harmonické jednotě světa, člověka a přírody, celku jakoby vzájemně propojeného neviditelnými nitkami. Z toho zcela přirozeně vyplynula myšlenka vyjádřit velké malým, promítnout makrokosmos do mikrokosmu. To bylo po staletí hlavní vnitřní náplní uměleckých oborů, jako je malířství, kaligrafie, poezie, tvorba zahrad, bonsají, scenérií na mísách a umění uspořádávání květin.
V zahradní a bonsajistické tvorbě hrála však původně zřejmě významnější roli motivace spíše praktická než estetická. Souvisela s potřebami dávného člověka najít způsob, jak se chránit před neblahými vlivy, které podle jeho názoru ohrožovaly jeho existenci. Taková situace mohla nastat zvláště tehdy, kdy byla zásahem lidské ruky narušena přírodní harmonie a souhra principů jin a jang. Byl-li však dodržen složitý systém symbolů, zaručující rovnováhu mezi světlem a tmou, vlhkostí a suchem, hranatostí a oblostí i ostatními vzájemně se doplňujícími protiklady, vytvářela zahrada kolem obydlí ochranné pásmo. Každý miniaturní útvar, ať již to byl stromek nebo krajina na misce, představoval koncentraci magických sil. Člověk mohl mít takovou miniaturu ve své těsné blízkosti jako talisman.
Pod neotaoistickým vlivem, který se rozšířil ve 3. a 4. století a trvale působil na estetické myšlení, se v Číně tyto živoucí miniatury postupně staly prostředkem k regeneraci sil, k prodloužení života a dokonce i jednou z cest k dosažení nesmrtelnosti. To byl cíl, jehož lákavým vidinám čínští přívrženci taoistické mystiky zcela propadli. Ve svých nesčetných úvahách na toto téma, které měly obvykle podobu praktických pokynů – ať již to byla gymnastická či dýchací cvičení, nebo přísná životospráva – dospěli k názoru, že v malém stromu je koncentrována životní síla čchi (japonsky ki) stromu velkého. Ten, kdo umí pěstitelskými zásahy udržet rostlinu při životě, vládne i schopností udržet ve vlastním těle veškerou životní energii, nutnou k dosažení dlouhověkosti.
Knihu Věry Hrdličkové a Petra Herynka s fotografiemi Zdeňka Thoma nazvanou Podivuhodný svět bonsají vydalo nakladatelství Argo. Text vybrala redakce Lidových novin.
