* LN Šéfem slovenské diplomacie jste se stal na konci ledna a nyní odcházíte ze svého postu v Bosně a Hercegovině. Dá se říci, v jakém stavu tuto zemi opouštíte?
Myslel jsem si, že v době, kdy budu odcházet, bude Bosna a Hercegovina dál. Nyní totiž tato země tak říkajíc přešlapuje na místě. I když deklarovala jako svou prioritu evropskou perspektivu, pro velkou část místního politického spektra je stále dominantní téma poválečného uspořádání. Tudíž je evropská agenda pořád tak nějak na druhém místě. A ještě jedna věc, rok 2009 je rokem příležitostí pro západní Balkán, protože EU uvažuje o kandidátském statusu i o liberalizaci víz. Představitelé Bosny a Hercegoviny tak jezdí do Bruselu a říkají, když to dáte jim, dejte to i nám, protože my jsme součástí regionu. A my jim říkáme: Tak to nefunguje. Vy musíte přijít a ukázat, co jste pro to udělali. Toto přešlapování na místě, pokus řešit zásadní témata tak řečeno přes zadní vrátka, způsobilo, že druhý půlrok roku 2008 byl pro Bosnu velmi špatný.
* LN Vy jste se Bosně snažil nějak pomoci, ale dá se to vůbec?
Tady došlo k takovému jednomu přirozenému jevu. Jak šly roky, bezpečnostní situace v Bosně se stabilizovala, dosáhlo se jistých úspěchů při budování tohoto státu. A ten tak klesal v seznamu priorit mezinárodního společenství níž a níž. A okolo roku 2005, 2006 začalo mít mezinárodní společenství pocit, že už může Bosnu předat do rukou Evropské unie. Plán byl, že ten vysoký představitel pro Bosnu pak bude mít oba dva mandáty, ten jeden se bude postupně oslabovat a ten druhý posilovat. K tomu ale nedošlo. Už dva roky existují ty dva koncepty vedle sebe, část mezinárodního společenství věří v koncept protektorátu, druhá část věří v koncept partnerství. Na co jsem já upozorňoval posledních šest měsíců je, že koncept může být jen jeden a my se musíme rozhodnout. Jestliže chceme jít cestou protektorátu, to znamená zapomeňme na evropskou perspektivu a dejme víc tuto zemi do pořádku. Nebo si řekněme, že tento instrument se již vyčerpal a že chceme od EU, aby do toho vstoupila. Pokračování statu quo by bylo tou nejhorší zprávou pro Bosnu a Hercegovinu i pro mezinárodní společenství.
* LN Jak vidíte šance Bosny na evropskou budoucnost?
Bosna a Hercegovina evropskou budoucnost má, to je nepochybné. Jen se musí změnit pocit jejich politiků, že evropská perspektiva je hlavně o schopnosti vyjednat si nějaký status s EU. I u ostatních zemí západního Balkánu totiž převažuje názor, že to není o reformách, o těžké práci, ale o tom, jak nějakým způsobem přesvědčit EU, aby je posunula o krok dál. A my, EU, je v tomto přesvědčení ještě utvrzujeme. Je tedy pro nás velkou výzvou, abychom jim nyní jasně řekli jedno: Přátelé, toto jsou pravidla hry, my jsme je definovali, vy jste je podepsali, tak je tedy splňte.
* LN A pokud jde o možný vstup ostatních balkánských zemí do EU? Některé země nejsou nakloněni dalšímu rozšiřování.
Já velmi negativně reaguji na spekulace o nějaké únavě z rozšiřování. Myslím si, že je to velmi nefér a v protikladu s filozofií EU. Hlavně říkám: Vždyť tyto země se stanou členy EU, až na to budou připravené, takže my se nemusíme dnes obávat, že nám něco nějakým způsobem zkomplikují. Nikdo neříká, že mají vstoupit zítra, ani za rok. V našem zájmu je, aby byly natolik dobře připravené, že, když přijdou a zaklepou na naše dveře, tak jim řekneme: Vítejte v klubu, protože jste stejně kvalitní jako my.
* LN Velkým tématem, které nyní kromě předsednictví řeší česká diplomacie, je plánované vybudování amerického protiraketového štítu ve střední Evropě. Jak se k tomu staví Slovensko?
Postoj Slovenska k výstavbě je takový, že my respektujeme rozhodnutí České republiky a Polska vybudovat tyto prvky na svém území. Máte právo se takovým způsobem dohodnout, zároveň ale vítáme závěry summitu NATO z Bukurešti, který se vyjadřuje v tom smyslu, že by bylo dobré tyto prvky protiraketové obrany zapojit do systému kolektivní bezpečnosti aliance.
* LN Takže s tím nemáte problém?
Nemáme. Jako členská země aliance bychom ale více preferovali, abychom se do budoucna dohadovali na půdě aliance, ne, aby se některé členské země dohadovaly samostatně.
* LN V současné době se zdá, že nedávná vyhrocenost slovensko-maďarských vztahů je pryč. Je tomu opravdu tak?
Slovensko-maďarské vztahy jsou komplexní. Mě to nepřekvapuje, že se na veřejnosti naše vztahy často zužují na ty momenty, kde se neshodujeme. A neshodujeme se ve vnímání historie, v konceptu ochrany práv osob, které patří k národnostním menšinám, a také v názoru na autonomii. Ale jsme sousedi, máme velmi intenzivní komunikaci politickou, kulturní, ekonomickou, lidskou, jsme členi Visegrádské čtyřky, EU a NATO, kde na většinu otázek máme velmi blízké názory. Na druhé straně by bylo chybou zavírat oči před skutečností, že ty rozdíly tady jsou. Ale není třeba něco skandalizovat, je potřeba řešit věci s chladnou hlavou.
* LN Byl jste v Bruselu a viděl jste Entropu? Jak se vám líbí?
Líbí je asi silné slovo. Pocit z ní mám smíšený. Na jedné straně – když jsem viděl ten dav lidí, který tam pod tím obrovským dílem neustále stojí, diskutuje a fotografuje si to, a když si řekneme, že umění má trochu provokovat a určitě má vyvolávat diskusi, tak se to podařilo. Na druhou stranu by umění nemělo urážet a jasné je, že mnozí se cítí tímto dílem dotknutí. A i česká vláda cítila potřebu se za to omluvit, to znamená, že v něčem šlo dílo asi dále, než bylo únosné.
***
Dlouholetý diplomat Miroslav Lajčák vystudoval práva v Bratislavě a později mezinárodní vztahy a diplomacii na Moskevském státní institutu pro mezinárodní vztahy. Diplomatickou kariéru začal na zastupitelském úřadě v Rusku. Poté působil na slovenském ministerstvu zahraničí. V roce 2007 se stal vysokým představitelem mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu. Nyní je slovenským ministrem zahraničí. Jeho nástupce na post v Bosně by měl být vybrán do konce února.
O autorovi| Tereza Šupová, zvláštní zpravodajka LN na Slovensku
