Cristina Kirchnerová PROFIL
Padnoucí kostýmky, výrazný make-up, jehlové podpatky. Image Cristiny Fernándezové Kirchnerové, ze všeho nejvíc připomínající herečky z telenovel, vzbudila během předvolební kampaně víc pozornosti než její politika. První dáma Argentiny se stala nejmocnější ženou Latinské Ameriky, když s přehledem vyhrála prezidentské volby.
Díky svým vášnivým projevům, slabosti pro módu a drahé šperky už byla nesčetněkrát přirovnávána k Evě „Evitě“ Perónové, manželce někdejšího prezidenta Juana Dominga Peróna, který Argentině vládl v letech 1946-1955 a pak znovu v 70. letech.
Obě se v politice pohybovaly spolu se svými manžely. Obě si získaly masivní podporu chudých Argentinců. Zde ale paralely končí.
Kirchnerová se podle svých slov do politiky nedostala díky manželovi, ale svou kariéru budovala celých dvacet let nezávisle na něm. „Nechci nic zdědit po Evě nebo (po svém muži) Kirchnerovi. Všechno, čeho jsem dosáhla, je výsledkem mých vlastních kvalit i nedostatků,“ prohlašuje.
Čtyřiapadesátiletá Kirchnerová je hrdá na to, že své první volby vyhrála a stala se senátorkou, ještě když její manžel byl „pouhým státním úředníkem“ (Kirchner byl tehdy guvernérem). Když byl zvolen prezidentem, změnila spolu s ním působiště a úspěšně kandidovala na senátorku za provincii Buenos Aires - oblast, v níž žije téměř 40 procent argentinských voličů.
Cristina Fernándezová se s Néstorem Kirchnerem seznámila při studiu práv. V roce 1975 se vzali a mají spolu dvě děti: syna Maxima (30) a dceru Florencii (16). Po ukončení univerzity si spolu založili právnickou kancelář. Kirchner se stal nejdříve starostou, poté guvernérem. Jeho manželka prošla několika posty v městských zastupitelstvech, než byla zvolena senátorkou. Společně bojovali za to, aby byli představitelé vojenské diktatury z let 1976-1983 souzeni za mučení, vraždy a masové popravy, kterým padlo za oběť na 7000 Argentinců. Kirchnerová se také zasazovala za práva žen.
Když se letos Kirchner rozhodl, že nebude na prezidenta kandidovat podruhé, přestože mu to argentinská ústava dovoluje, nevysvětlil, co jej k tomu vedlo. Množí se proto spekulace, že nyní přenechal prostor své manželce, aby v příštích volbách mohl znovu kandidovat sám. Teoreticky by se tak na prezidentském postu mohli střídat neomezeně dlouho. Podle pozorovatelů Kirchnerovi také víc vyhovuje „pracovat v zákulisí“, zatímco jeho žena miluje pozornost médií. Ostře kontrastuje i vizáž obou partnerů. Zatímco Kirchner se často objevoval bez kravaty a ve zmačkaném obleku, Kirchnerové kritici naopak vyčítají „posedlost“ vzhledem. Její soupeřka Elisa Carriová ji nazvala „botoxovou královnou“, přestože Kirchnerová nikdy veřejně nepřiznala žádné zkrášlující zákroky. Argentinští karikaturisté však zesměšňovali její údajné prodloužení vlasů a deník La Nación zveřejnil závratné ceny jejího oblečení. Pro kritiky má ale Kirchnerová jednoduchou odpověď. Je přece politička, tak nebude chodit oblečená jako „nějaký chudák“.
I předvolební kampaň si vedla po svém. Odmítla se se svými rivaly střetnout v diskusi o inflaci, zločinnosti nebo energetické krizi, problémech, které by jí brzy mohly vládnutí znepříjemnit. Poskytla jen pár rozhovorů médiím. V těch slíbila pokračovat v politice manžela, který vyvedl zemi z ekonomické krize. Kirchner se nechal slyšet, že „už se těší, až 10. prosince uvolní prezidentské křeslo Cristině“.
„Otázka za milion dolarů ale zní: Co bude po předání moci dělat?“ ptá se politolog Gustavo Martinez Pandiani. „Nikdo nevěří, že bude doma čekat v pyžamu a pantoflích na svou ženu, aby se jí při návratu domů zeptal: Jaký jsi měla den miláčku?“ dodává Pandiani.
***
Nikdo nevěří, že Néstor Kirchner bude na svou ženu čekat doma v pyžamu a pantoflích
