Radek John ovšem jednu vizi má - sloučit resorty vnitra a obrany do ministerstva bezpečnosti. Nehrozila by ale přílišná centralizace moci? John namítá, že cílem je bránit plýtvání, a mechanismy kontroly nad koncentrací moci by byly „předmětem jednání expertů“. Sázka na experty patří k definičním znakům Věcí veřejných.
Ohledně armády John hájí její úspornost a specializaci. Vláda se zavázala NATO dávat na obranu 2,2 procenta z rozpočtu a vzniká tlak na posílení misí v zahraničí. „My říkáme reálně ano,“ shrnuje John, „posílíme mise v zahraničí, ale výměnou za to, že nebudeme přispívat 2,2 procenta a ušetřené peníze vrhneme do školství.“ Tankové či dělostřelecké jednotky pokládá v éře specializace za překonané: „Nepotřebujeme dělostřelectvo, které trefí dvě stě cílů na Boubíně, protože Boubín zrovna bránit nepotřebujeme.“
John pomíjí argument, že armáda neznamená jen státní zakázky, ale i zázemí pro fungování státu: potřebuje stát školené lidi schopné obsluhovat leteckou, tankovou či dělostřeleckou techniku? Má je školit, i když se zrovna tradičních zbraní vzdává? Podle Johna je to luxus, jaký si nemůžeme dovolit - i proto, že členství ve vojenském paktu předpokládá dělbu specializací. „Je to sebezáchovné opatření, protože skončíme-li na řecké cestě, tak je úplně zbytečné tyto otázky klást, neboť na to nebudou vůbec žádné peníze.“
Věci veřejné nemají vlastní specialisty pro různé oblasti včetně obrany a zahraničí. Chtějí oslovovat „celostátně známé odborníky“, kteří by se pak stali jejich stínovými ministry. „Nám se líbí koncept Fischerovy vlády,“ říká John, „kdy prostě vládnou odborníci, a ne politici, protože vláda odborníků bývá úspěšnější než vláda politiků, kteří jsou ochotni být ministrem čehokoli.“
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
