Třebaže žil více než dvacet let v Americe, přestože zestárl a onemocněl, každý jej zná.
Třeba o půlnoci by zanotoval některou z jeho písniček.
A každý o něm mluví jako o Waldovi. To se nezmění, ačkoli v sobotu na Floridě zemřel. Pokud někomu po právu patří přívlastek lidový, pak Waldemaru Matuškovi.
Lahodný baryton, přirozená muzikálnost, mužný zjev, výrazná vitalita, nepřehlédnutelný sex-appeal, přátelské chování, upřímná povaha – co víc by mohl dostat do vínku muzikant, zpěvák, komediant?
Když se před půl stoletím zjevil na scéně, přinesl do československé populární hudby cosi jako svěží vítr. Bard, který i sentiment dovedl podat s mírou a špetkou nadhledu, idol, jehož ženy chtěly mít a muži by s ním rádi kamarádili, se neutopil v záři popularity, zůstal svůj, i v dobách největší slávy byl „obyčejnej chlap“ s notnou dávkou sebeironie.
Než zazářil jako hvězda divadla Semafor, měl za sebou krátkou kariéru skláře (vyučil se v Karlových Varech a vzhledem ke slabé konstituci se s „foukáním“ do píšťaly musel rozloučit), dělal ledacos, zpíval a hrával na různé nástroje v různých souborech, vystupoval v Redutě i kavárně Vltava, kam jej pozvali Jiří Šlitr a Jiří Suchý s Ivanem Vyskočilem a Miroslavem Horníčkem. V Praze neměl kde bydlet, a tak přespával v zákulisí nebo u kamarádů, to jej ale neodradilo. Už v Člověkovi z půdy, byť ještě nebyl sólistou, jen jedním ze čtyř „girlsáků“, zjevem i elánem zaujal, od Takové ztráty krve už nebyl k přehlédnutí, písničky z pásem o Zuzaně měly bouřlivý ohlas a Waldemar se stal tím, na koho se do Semaforu chodilo.
Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem bezpečně rozeznali Matuškovy kvality a písničky, které z jejich dílny zpíval, se rázem staly hity. Když Semafor opustil a s Evou Pilarovou a Karlem Štědrým odešel do Rokoka, našel tu další dobrou autorskou dílnu, uplatnil se i jako herec, měl vlastní pásma (například Osm lásek Waldemara Matušky), hrál v prvních muzikálech (Filosofská historie). V té době také vznikal neobyčejně populární televizní cyklus Písně pro Rudolfa II. a mnohé jiné, které se dodnes opakují. Hrál ve filmech, a třebaže byl v tomto povolání amatér, jeho zpívající postavy ve snímcích Kdyby tisíc klarinetů, Fantom Morrisvillu, Noc na Karlštejně, Ta naše písnička česká a dalších se nedají zapomenout.
Waldemar Matuška nebyl z rodu Karlů Gottů – ukázněných, cílevědomých umělců, kteří na svém výrazu usilovně pracují a svému povolání podřizují život. Waldemar žil rád, nikdy neoplýval majetkem (ostatně jako nejmladší ze čtyř bratrů nějaký velký nadbytek nezažil jistě ani v dětství), a pokud peníze vydělal, bez rozpaků je zase – většinou s přáteli – utratil. Neomezoval svou životosprávu, nešetřil si hlas, něco jako hlasový klid neznal. Ponocoval a někdy se choval – pokud jde o kariéru – nezodpovědně. Přesto zazpíval kdykoli kdekoli jakýkoli žánr. Naštěstí po něm zbyly stovky nahrávek, a ať sáhneme po kterékoli desce, určitě v ní najdeme píseň, kterou nikdo jiný nezazpíval tak jako Matuška. Málo se připomíná jeho interpretace lidových písní, je skvělá, citlivá, moderní. Je dobré si poslechnout jeho skvělé album Lidové písně z celého světa.
Domov měl vždycky v Čechách V oblasti popu pro něj kromě semaforských hitů Suchého a Šlitra psal kongeniální texty Ivo Fischer. Přítel, který do zpěvákovy duše viděl až jasnozřivě, takže mu psal na tělo. Vystihl všechny Matuškovy struny: bouřliváckou a frajerskou, tuláckou, láskyplnou a láskyhodnou a také vlasteneckou. Ať už Waldemar Matuška později říkal cokoli, jisté je, že netoužil po emigraci, byl doma v Čechách (jakmile to šlo, přiletěl, nehledě na špatné zdraví). Možná zažíval tvůrčí útlum, jaký po letech na špičce ostatně musí nastat, měl zdravotní potíže, přesto jej lidé nepřestali poslouchat a utvrzovat, že patří k nejmilejším. Neodešel také za lepším, protože po hmotné stránce nestrádal. To spíš pak v Americe, kde spolu s rodinou začínal – už zdaleka ne mladý – od píky a musel se spolehnout na přízeň rodáků, měl život obtížnější. Odešel z domova unaven tisíci drobných ústrků, jaké v této zemi v době totality svobodomyslný člověk těžko snášel. A Matuška máloco vyznával tak upřímně jako svobodu, pravdu a upřímnost.
***
25 největších hitů
podle LN
1. Slavíci z Madridu
2. Růže z Texasu
3. Ach, ta láska nebeská
4. Jó, třešně zrály
5. Tereza
6. Píseň pro Zuzanu
7. Sbohem lásko
8. Tuhle rundu platím já
9. Už koníček pádí
10. Tisíc mil
11. Souvenirs
12. To všechno vodnes čas
13. Jen se přiznej, že ti scházím
14. Holky, já mám všechny rád
15. Mám malý stan
16. Sedm dostavníků
17. Pojď se mnou, lásko má
18. Co děláš, to dělej rád
19. Námořnickej bál
20. Tam za vodou v rákosí
21. Árie měsíce
22. Jen se hádej
23. A tak dál nosíš po kapsách
sny mládí
24. Když máš v chalupě orchestrion
25. Když jdou na mužskýho léta
Filmografie WM
(výběr)
1960
Sedmý kontinent (role: Kábrt)
1964
Kdyby tisíc klarinetů (Patrik)
Limonádový Joe aneb Koňská
opera (Kojot Kid)
1966
Dýmky (Marcello)
Fantom Morrisvillu
(Manuel Diaz)
Hotel pro cizince (Otomar)
Smrt za oponou (Orbigny)
1967
Tajemství Viléma Störitze (cikán)
1968
Píseň pro Rudolfa III.
Všichni dobří rodáci (Zášinek)
1971
Kam slunce nechodí
(sochař Smola)
1973
Noc na Karlštejně (král Petr)
1980
Trhák (hajný Kalina)
Odešel z domova unaven tisíci drobných ústrků, jaké v této zemi v době totality svobodomyslný člověk těžko snášel.
lidovky.cz Zpravodajský server Lidových novin Zemřel Matuška Fotografie, videa a vzpomínky kolegů najdete na www.lidovky.cz/matuska
