Petr Kratochvíl ve své filipice proti osmi pražským divadlům a jejich oprávněným obavám z blízké budoucnosti (Braňme divadlo bez pokrytectví, LN 19. 3.) prozrazuje na sebe: zaprvé základní nevzdělanost v oboru, zadruhé pokrytectví při zakrývání holých faktů, tj. přesně to, co sám protivníkům vytýká.
Zaprvé: Dříve než začne mudrovat o přežívajícím „socialistickém reliktu“ údajně přetížené pražské divadelní sítě, prý „konstituované po válce s komunisty a zcela podřízené stranickým orgánům“ (tedy sítě, jejíž páteří jsou právě dotčená „rebelující“ divadla), měl by si pan Kratochvíl přečíst alespoň základní literaturu z oboru. Dozvěděl by se z ní, že ani jedné z dotčených osmi scén se jeho invektiva o komunistické divadelní síti netýká: komunisté neměli nejmenší vliv ani na vznik Divadla Na Zábradlí (považovaného naopak za středisko protikomunistické rezistence), ani Ypsilonky (dtto), natož Divadla v Dlouhé, jež vzniklo dávno po pádu komunismu (notabene v budově, v níž se hrálo hluboko před příchodem komunistů). Stejně tak ze smíchovského Labyrintu povstalo dnešní staronové Švandovo divadlo (to existovalo na levém vltavském břehu po celé 20. století, pouze s měnícími se názvy). Až si Kratochvíl doplní vzdělání, možná zjistí, že ani Rokoko, ani ABC (tedy stávající Městská divadla pražská) do komunisty vybudované poválečné sítě nepatří - první založil antikomunista Karel Hašler už v roce 1915, ke druhé scéně se rovněž váže dlouhá a s komunismem nesouvisející tradice Divadla U Nováků, vybudovaného ve druhé polovině 20. let. O stařičké historii karlínské scény, rovněž spjaté s Hašlerem, ne s komunisty, se taktéž netřeba zmiňovat. Divadelníkům je tato historie dostatečně známa, ne však panu Kratochvílovi.
Kratochvílovo pokrytectví Zadruhé: Člověka, který požaduje, aby tzv. soukromá divadla „byla z nároků na provozní granty vyňata“, a přitom sám má za poslední roky bez mrknutí oka z veřejných peněz inkasovat dohromady v součtu téměř 9 milionů, ať už obejitím grantů formou tzv. spolupořadatelství (muzikály Obraz Doryana Graye a Němcová: proti žádnému z těchto bohulibých dramaturgických počinů nic nenamítám), nebo přímo z grantů (plošná dotace na vstupenku), takového člověka nelze označit jinak než jako farizeje. Hlásá vodu, a pije víno. A to nemluvím o faktu, na nějž už teď upozorňují mnozí experti přes evropské dotace: projdou-li Kratochvílovi všechny návrhy, celková inkasovaná suma za poslední dva roky bude vlastně nezákonná, neboť překročí evropské pravidlo de minimis (horní hranice 200 tisíc euro za 2 roky). Spolu s těmito experty budu zvědav, zda, kdy a jakou formou bude nezákonný přebytek vracet. A konečně, pokrytectvím je i Kratochvílovo obvinění, že rebelující divadla se bojí vstoupit do soutěže o granty, o nichž rozhoduje nezávislá odborná komise. Pan Kratochvíl zamlčuje, že divadla byla právem znepokojena faktem, že grantová komise měla letos svázané ruce předem striktně daným politickým požadavkem - dodržet procenta jednotlivých kategorií, z nichž ta nejdůležitější, kategorie víceletých grantů, určená pro 1. ligu pražských divadelních, výtvarných či hudebních aktivit, byla původně obdařena nulovým rozpočtem (odečtou-li se dříve nasmlouvané závazky z minulých let). A právě o tuto kategorii by se měla všechna dotčená divadla, tvořící nikoli socialistickou, jak si myslí pan Kratochvíl, ale spontánně vytvořenou pražskou divadelní síť, známou i ve světě, v příštích letech ucházet. Kdyby k nim patřil i pan Kratochvíl, jistě by se jako starostlivý intendant znepokojoval také8230]
O autorovi| Vladimír Just teatrolog a VŠ pedagog Autor je členem grantové komise hlavního města Prahy
