KOMENTÁŘE LN
Nabíhá-li si teď někdo v Česku sám na vidle, je to Vlastimil Ježek. Šéf Národní knihovny žaluje magistrát kvůli nedodržení smlouvy o pozemcích, ale sám nezajistil, aby bylo s pozemky vše v pořádku. Ocitá se na barikádě proti ministru Jehličkovi, ale sám kandiduje do Senátu za lidovce, Jehličkovu stranu. Publikum se ocitá v klasické situaci, která krmí hospodské analýzy: všichni jsou nějak namočeni, všichni lžou, politika je prostě svinstvo. Ano, z idealisty Ježka se stává ten, kdo se tím svinstvem ušpiní.
Podle Ježka existuje ve věci nové Národní knihovny, tedy Kaplického blobu, jen jeden problém - spor o pozemky. Proto žaluje. Jenže těch problémů je tolik, že už je nikdo nedokáže vyjmenovat z hlavy. Je-li tu jeden obecný problém, pak politický, problém chybějící vůle, vstřícnosti, odvahy, leadershipu, chcete-li politického vedení. A ten nikdo neřešil.
Žaluje-li teď Ježek magistrát za neuzavření smlouvy o smlouvě budoucí, mohl by zase někdo žalovat Ježka za to, že předem nevyřešil problém s pozemky. Témat pro žaloby je tu celá řada. Architekti mohou žalovat samotnou porotu soutěže: jak to, že Kaplickému prominula porušení pravidel zadání? Jiný může žalovat Pecinův antimonopolní úřad: Jak to, že se tou soutěží architektů a porušením jejích pravidel odmítl zabývat?
Ježkova žaloba nemá šanci cokoliv vyřešit, stejně jako by nic nevyřešily žaloby jiné. Kdo žaluje jako první, ocitá se v pozici toho, jemuž bylo ukřivděno, kdo je v právu, mohl uvažovat Ježek. Ale z hlediska paragrafů tady není nikdo v právu, tady jde o politiku. Proč do toho šli Ježek s Kaplickým jako revolucionáři? Věděli přece, že už není začátek devadesátých let, kdy by blobu urovnal cestu revoluční étos. Ne každému se líbí parta na pražském magistrátu, nedotčená zánikem opoziční smlouvy a navyklá na model „musíme si pomáhat“. Ale kdo chce v Praze prosadit veřejnou stavbu, musí to vybojovat právě s touto partou.
Ježek blob nevybojoval. Svou žalobou se sám zařazuje mezi ušpiněné bratry v blobu.
Čtěte „Žaloba na Prahu...“ na str. 1
