Předvolební nervozita v pravicových stranách je zbytečná. Jde o volby druhého řádu
S blížícími se komunálními a senátními volbami narůstá nervozita, především na pravici. ODS byla dosud zvyklá vyhrávat, přinejmenším v pravé části spektra. V senátních volbách, zapomeneme-li na výprask z roku 2008, byla nastavena na to, že dosáhla pokaždé přinejmenším na třetinu, občas i mnohem více mandátů. Na komunální úrovni má v právě končícím volebním období tak silné postavení, jaké dosud neměla, s výjimkou KSČ, od vzniku obecní samosprávy v roce 1848 žádná politická strana.
V tomto kontextu je pochopitelné, že je její vedení pod silným tlakem, aby strana zůstala vlajkovou lodí pravice. Jenomže zpoza větru útočí čerstvě postavená (či jen zrenovovaná?) loď TOP 09, která se netají tím, že je připravena na čele konvoje svoji starší, možná i unavenou sestru vystřídat.
Snad jedině tím lze vysvětlit vzájemné verbální útoky představitelů ODS a TOP 09 z posledních týdnů. Již několik komentátorů poukazovalo na nešťastnou konstelaci parlamentní síly obou stran – že jsou fakticky obdobně silné, takže mají obě oprávněně dojem, že oni jsou hlavní silou koalice. Nejde tak o reprízu někdejšího soupeření ODS a ODA.
Výjimečná situace Tato situace je výjimečná a po příštích volbách se pravděpodobně opakovat nebude. Je možné, že tu opět budou dvě stejně silné strany, ale asi nebudou podobně orientované. Dnes je snadno představitelné, že by Petr Nečas hájil barvy TOP 09 a Miroslav Kalousek ODS. Obě strany se totiž vymezují jako konzervativně-liberální s tím, že samy nemají jasno, která složka má v jejich politice převažovat.
Zdá se, že by bylo přirozené, aby se jedna vyprofilovala více konzervativně a druhá liberálně. Ovšem kdo má být čím? Na konzervativní strunu hraje více TOP 09, nicméně názory jejího předsedy Schwarzenberga jsou mnohdy liberální – i proto mohl být ministrem za Stranu zelených. Naopak postoje Petra Nečase jsou konzervativní jako řemen, takže poradcovské angažmá Romana Jocha je zcela přirozené. Jenomže spolu s Nečasem je v ODS řada, možná dokonce většina politiků, kteří nejsou konzervativci ani omylem, jako je Jan Zahradil či Boris Šťastný. Pravděpodobně ale právě oni lépe reprezentují voliče ODS. V tomto směru včerejší prezidentův projev v Poslanecké sněmovně mluvící o nesvazování občana novými i starými zákony může být brán, a možná tak byl i chápán, jako programové postrčení pro ODS. Od koho jiného by měly vzejít impulzy na rušení zbytečných zákonů?
Dokud se obě strany budou přetahovat o stejně širokou skupinu voličů, budeme svědky ostrých mediálních výroků na adresu toho druhého, jež na klidu na politické scéně nepřidají.
Návod na řešení podobné situace nenalezneme ani v kulturně a politicky blízkém zahraničí. I tam sice občas najdeme strany usilující jinými prostředky o tytéž voliče, ale jedna bývá výrazně silnější než druhá.
Nadmíru jasně se ukázalo, že pravice dnes uspěje pouze tehdy, když se spolu dokážou domluvit liberálové a konzervativci. Vidíme to na příkladu Německa a tamní CDU a FDP. Ve Francii se dlouho mluvilo o tzv. dvoupólovém čtyřspřeží, kdy na pravici i levici byla jedna silná a jedna malá strana, v případě pravice to dlouho byla gaullistická RPR a liberální UDF. Velká pravicová strana si občas vypomáhá i nacionalistickou silou, jako nedávno v případě Rakouska a tamní ÖVP a Haiderových Svobodných. Nicméně nacionalisty nepohrdne ani levice, jak jsme viděli do letošního května na Slovensku, kdy socialista Fico čile spolupracoval se Slotovou SNS a Mečiarovým HZDS.
Nejúsměvnější na celé situaci je, že ona nervozita před těmito volbami je zbytečná. Oboje souběžně probíhající volby jsou volbami druhého řádu, které nerozhodují o skutečné síle. Kdo si dnes pamatuje, že v roce 1998 a 2000 vyhrála senátní volby čtyřkoalice?
A škádlit se takto kvůli volbám komunálním je ještě nesmyslnější. Politologické výzkumy prokázaly, že neexistuje jasná a nezpochybnitelná spojitost mezi voličovým rozhodováním při volbě parlamentní a komunální. Tedy že volič, a to i z velkého města, je schopen ve sněmovních volbách hlasovat pro ČSSD, ale v komunálních podpořit starostu a další kandidáty nezávislé či z ODS. Dokonce je na příkladu krajských voleb 2008 prokázáno, že velká množina voličů hlasujících tehdy v jedné volební místnosti do kraje a v prvním kole do Senátu vhazovala do uren odlišné strany.
Ten, kdo současné vládě nepřeje úspěch, si může mnout ruce a přát si – jen houšť a větší kapky. Ten, kdo po volbách snil o velké příležitosti na reformy, si přeje, aby čelní představitelé obou větších stran přišli k rozumu a zanechali nesmyslných šarvátek a přetahování. A když už, ať se přou nad konkrétními alternativními návrhy, protože právě skrze diskusi a skutečnou programovou soutěž se společnost může posunout dál.
***
Na příkladu krajských voleb 2008 je prokázáno, že velká množina voličů hlasujících tehdy v jedné volební místnosti do kraje a v prvním kole do Senátu vhazovala do uren odlišné strany
O autorovi| STANISLAV BALÍK, vedoucí katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz
