Jeho členové hlásají návrat k tradičnímu islámu a obnovení muslimského chalífátu. Od samých začátků se však neštítili ani zbraní a záhy se zapletli do politiky. Nejprve je egyptský král Farúk využil k tomu, aby zastrašili čím dál populárnější komunisty, ale i sekularisty, zkrátka opozici. Když ale začali ohrožovat i jeho samotného, nasadil na ně tajnou policii a ta nechala zavraždit zakladatele hnutí Hasana al-Bannáa. Mír s Izraelem? Nikdy Další významnou kapitolu bratrstva začal psát Sajíd Kutb, který exkomunikoval všechny „nevěřící“ muslimské prozápadní vlády, loutky v rukou Západu, a vyzval k džihádu vůči nim a požehnal sebevražedným mučednickým komandům. Gamál Násir, který v roce 1952 svrhl egyptského krále a ujal se moci, se exkomunikace dočkal také, a tak není divu, že začal bratrstvo tvrdě pronásledovat - zatýkalo se a popravovalo.
Násirův nástupce Anvar Sadat islamisty naopak z vězení propouštěl a snažil se s nimi vyjít po dobrém, prohrál to u nich ale tím, že chtěl uzavřít mír s Izraelem. Kutbovi přívrženci plánovali převrat a v roce 1981 Sadata jeden z nich zavraždil při vojenské přehlídce. Po Sadatovi přišel Mubarak, který s bratrstvem zatočil díky bleskovým soudům a mučení. Muslimské bratrstvo bylo nemilosrdně rozprášeno a zakázáno, přesto dodnes představuje největší a nejjednotnější, i když ilegální, opozici.
