Sándor Márai si v roce 1944 do svého deníku zapsal tuto ironickou poznámku: „Po mnoha týdnech první literární zpráva v novinách: protižidovský odborný časopis ,Boj‘ oznamuje, že v novém čísle ,se vynikající básník G. A. hlásí s jednou z nejhezčích antisemitských básní poslední doby‘. Čtu tu zprávu s ulehčením. Maďarská lyrika žije.“
Dílo maďarsky píšícího rodáka z Košic se v posledních letech v České republice dočkalo zvýšené pozornosti. Česky tak vyšly jeho romány Svíce dohořívají, Zpověď, Judita či Noc před rozvodem. Teď nakladatelství Academia publikovalo v překladu Estery Sládkové a Dany Gálové autorovy obsáhlé deníky, které si psal od roku 1943 až do své smrti v roce 1989.
Deníkové záznamy Sándora Máraie (1900-1989) jsou však nejen svědectvím o době války či o pozdějších letech, kdy autor odešel do exilu. Dozvídáme se v nich také o samotném Máraiově díle a samozřejmě i o jeho příbuzných, kteří jej na konci života opouštěli: „Občas se mi vrací Babitsův verš: ,Snad že smrt není tak velká věc.‘ Snad. Pokud to myslel tak, že zatím se to přihodilo každému a ještě nikdo to nereklamoval, pak má možná pravdu.“ Překvapí pak, že Sándor Márai spáchal v San Diegu sebevraždu?
Vedle historie a osobního života potom je deník taktéž pozoruhodný díky autorovým názorům na nejrůznější knihy a umělce. O povídkové knize Dubliňané Jamese Joyce třeba píše: „Joyceovy novely napsané v mládí jsou reálné, flaubertovské. Ale v každé řádce je cítit napětí, jež jednoho dne realitu rozbije a povznese ji do polohy eposu.“ Sándor Márai se zde ukazuje jako rozvážný, moudrý člověk, s jehož názory lze v mnoha případech souhlasit. Někdy se ale při hodnocení přece jen ukazuje, že byl člověkem ze „starého světa“.
Deníky jsou v neposlední řadě poutavé také prolínáním privátního a veřejného - za zmíněným zápisem o Joyceových Dubliňanech následuje jiný, týkající se manévrů hitlerovský vojsk. Devět set stran je tak velkolepou mozaikou o 20. století. O to cennější, že autor starosvětsky setrval u deníku celých šestačtyřicet let.
***
Kniha měsíce
Zima snad už skončila nejen oficiálně, máme také letní čas. A než začnou všechny ty knižní veletrhy a předávání literárních cen, lze se ještě věnovat samotným knihám, konkrétně těm, které vyšly v březnu. Z české literatury stojí za pozornost dva objemné svazky, které vydalo nakladatelství Triáda. Kniha Publicistika 1 má podtitul Sloupky, entrefilety, fejetony aj. Jejich autor je spojen s meziválečnou érou LN -Josef Čapek. Zatímco zmíněná kniha má stran šest set padesát, ta další z pozůstalosti Andreje Stankoviče má rozsah ještě dvojnásobně větší. V souboru Josef Florian a Stará Říše je publikována nejen monografie tohoto vydavatele, ale rovněž další texty a bibliografický soupis staroříšských tisků. Z překladové literatury byl publikován román maďarského autora Ádáma Bodora. Po loňské Návštěvě arcibiskupa nyní nakladatelství Havran vydalo jeho román Okrsek Sinistra, který rovněž popisuje ponurý svět, vytvářený totalitní mocí. Velký úspěch se svým románem Příběh podivuhodné lásky pak zaznamenal Carl-Johan Vallgren. Ve Švédsku se ho již prodalo tři sta tisíc výtisků - uvidíme, jaký čtenářský ohlas vzbudí kniha, kterou vydalo nakladatelství dybbuk, zde. Její příběh začíná na počátku 19. století, odehrává se po celé Evropě a končí v Americe. Nakladatelství Metafora vloni zveřejnilo tři překlady z díla jihoafrického nositele Nobelovy ceny Johna Maxwella Coetzeeho. Díky témuž nakladateli se k nám teď dostal i překlad prozaikova nejnovějšího díla s názvem Deník špatného roku. Spisovatel Sándor Márai je dnes českým čtenářům znám díky nedávným překladům jeho románů. Jeden z nich, Svíce dohořívají, dokonce svého času chtěl zfilmovat Miloš Forman. Po řadě románů nyní nakladatelství Academia vydalo i autorovy Deníky. Ve dvou svazcích, na více než devíti stech stranách lze číst poznámky a názory košického rodáka z let 1943-1989. Právě tento ediční počin, který přináší detaily ze života ve válečném Maďarsku i později v emigraci, byl zvolen knihou měsíce března.
