Obvykle se soudí, že čím větší je matka i novorozené mládě, tím delší musí být březost. Trochu to souhlasí - nejdelší březost mají slonice, až 22 měsíců, což zcela odpovídá velikosti mnohatunové matky i metrákového mláděte. Ale jak už to v přírodě bývá, žádné pravidlo neplatí bez výjimky.
Nesporné sice je, že nejkratší březost mají vačnatci - 12 až 35, ty největší druhy nejvýš padesát dní, ale pak už je to všecko složité. I docela příbuzné druhy mají dobu březosti rozmanitě dlouhou.
Tak třeba zajícovci: malé pišťuchy nosí svá mláďata asi třicet dní, o málo větší králíci o den dva déle, ale stejně velcí zajíci bezmála o dva týdny víc. Tady je ovšem příčina jasná: králičí samice rodí a vychovává mladé v noře, může si tedy dovolit je přivést na svět slepá, hluchá a holá a pečovat o ně delší dobu. Zajíci si nory nehrabou, kladou své potomky jen tak do brázdy nebo pod mez, proto už zaječí novorozeně musí mít teplý maskovací obleček, dobrý sluch i zrak. V nouzi dovede i utéct. Na vývoj v těle matky tak potřebuje delší dobu, ale zato je dřív samostatné.
Podobný nepoměr panuje i u hlodavců - malé druhy křečků mají březost nejkratší - rekord drží křeček zlatý (šestnáct dní). Statný křeček polní rodí mláďata za 17 až 18 dní, ale o málo větší veverky už jsou březí čtyřicet dní, morče šedesát a větší jihoameričtí hlodavci, jako kapybara, urzon nebo činčila, přes sto dní. Viskača dokonce nosí své mladé 150 dní. V těchto případech je tedy délka březosti přiměřená stupni vyspělosti mláděte. Křečata jsou holá a slepá, kdežto chlupaté morče se už druhý den pase, a kapybaří novorozeně umí dokonce plavat.
Tohle však neplatí vždycky. Například menší šelmy jsou březí zhruba dva měsíce (lišky 50 až 60 dní, vlci a psi asi 63), kdežto velké šelmy kolem tří měsíců (puma americká 90 dní, lev 100). To vypadá logicky. Ale pozor! Norek americký má březost dlouhou 45 až 70 dnů, zatímco o něco menší lasice kolčava necelý měsíc. Náš o vous větší hranostaj však rodí mladé až za deset měsíců, jezevec americký za 180 až 265 dnů. Podobnou nepřiměřeně dlouhou březost má i náš srnec, medvědi, ploutvonožci a letouni. Jak je to možné? A hlavně co je příčinou takového nepořádku? Ono vlastně nejde o nepořádek. V přírodě má všechno dobrý důvod a v tomto případě jsou příčinou roční doby.
Nejlépe nám to objasní naše obyčejná srnka. Na rozdíl od jelenů, jejichž zásnuby se odbývají na podzim, a kolouši se tedy mohou po normálním vývoji trvajícím asi 240 dní narodit do nejkrásnějších jarních dnů, srnčí zvěř má říji v létě, v červenci a srpnu. To znamená, že by se srnčata, jejichž nitroděložní vývoj trvá pět měsíců, rodila do třeskutých mrazů někdy v lednu nebo únoru. To by samozřejmě nepřežila, a tak se prostě vývoj oplozeného vajíčka v těle srny na pět měsíců zastaví, a to hned v počátečním stadiu. Srnka tak může ve zdraví a pohodě trávit podzim i přežít zimní měsíce a teprve začátkem nového roku začne srnče, popřípadě srnčata v jejím těle rychle růst.
Díky tomuto přírodnímu patentu, kterému se říká utajená březivost nebo odborně opožděná implantace (vajíčko se totiž opožděně zahnízďuje v děložní sliznici), se srnčátka rodí také na jaře.
Knihu Heleny Kholové Co nevíte o mláďatech vydalo nakladatelství Euromedia Group. Text upravila redakce Lidových novin.
