V Právu & Justici LN vyšel 21. února rozhovor s právničkou Katie Schoultz o britském protikorupčním zákonu.
Nyní přinášíme komentář specialisty z AK White & Case. Britský zákon proti úplatkářství (Bribery Act) vzbudil v Evropě i u nás nebývalou pozornost, přestože účinnosti by měl podle posledních informací nabýt nejdřív v polovině roku 2011 (termín závisí na okamžiku, kdy britský ministr vnitra přijme prováděcí předpisy).
Zákon je ovšem poměrně složitý a některá ustanovení nejsou zatím příliš srozumitelná.
Doma i v cizině Působnost britského trestního práva (jurisdikce) byla tradičně omezena na trestné činy spáchané na tamním území. Nový zákon bude mít extrateritoriální účinky a bude – i když jen u korupce – dopadat i na některé subjekty působící v zahraničí, například v České republice.
Britské trestní právo, stejně jako právo dalších 25 členských států Evropské unie (s výjimkou České republiky), zná odpovědnost právnických osob za trestné činy. A to v podobě velmi přísné, tzv. strict liability, což znamená objektivní odpovědnost bez ohledu na „zavinění“ právnické osoby. Zákon se bude vztahovat na korupční trestné činy spáchané nejen britskou právnickou osobou (označení má v originálním znění předpisu několik variant – obchodní organizace, korporace, profesní sdružení) nebo její součástí působící na území Velké Británie, ale i cizí právnickou osobou, jež má „úzký vztah“ k Británii, ať působí kdekoli na světě.
Britský zákon má působnost i vůči všem fyzickým osobám, jež spáchaly trestný čin na britském území anebo mají k tomuto území „úzký vztah“ (britské občanství, trvalé bydliště na britském území), ať se dopustí korupce kdekoli.
Čtyři skupiny deliktů Zákon zavádí trestné činy aktivního úplatkářství (nabídne, slíbí, poskytne) i pasivního (vyžaduje, souhlasí s obdržením, přijme).
Další definice pokrývá úplatkářství zahraničních veřejných činitelů. Podmínkou trestnosti zde je, že účelem korupce je nesprávný výkon povinnosti, která se od konkrétního subjektu důvodně očekává (zákon používá slova jako „nestrannost, důvěra a poctivost“). Čin musí souviset s výkonem veřejné funkce, s podnikáním, se zaměstnáním nebo musí být spáchán v souvislosti s činností souboru osob bez ohledu na to, zda tento soubor má nebo nemá právní subjektivitu.
Právnická osoba se může vyvinit z objektivní odpovědnosti tehdy, jestliže v případě spáchání trestného činu fyzickou osobou jednající jménem této právnické osoby prokáže, že se jednalo o exces z dříve přijatých účinných protikorupčních opatření (účinná protikorupční strategie, zavedení, kontrola a prosazování etického kodexu chování zaměstnanců, ochrana oznamovatelů, apod.).
Ministr vnitra je zmocněn k vydání předpisu, který bude tato opatření specifikovat.
Serious Fraud Office v akci Velká Británie, na rozdíl od většiny členských států EU, nezná typický systém veřejné žaloby v podobě státního zastupitelství.
Působí zde spíše specializované útvary, jež vyšetřují a u soudu žalují vybrané úseky trestné činnosti. Mezi ně patří Úřad pro boj se závažnými podvody (Serious Fraud Office), jemuž zákon svěří příslušnost k trestnímu stíhání včetně práva využít evropský zatýkací rozkaz.
Prosazování však může být v České republice poměrně obtížné. Tuzemské trestní právo omezuje svou působnost na fyzické osoby. Český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který v uplynulých dnech, takřka bez pozornosti veřejnosti a médií, tiše proplul Legislativní radou vlády, patrně v době nabytí účinnosti britského předpisu platit nebude.
České justiční orgány do té doby asi nebudou ochotny vyhovět britským žádostem o právní pomoc (zajištění osob, důkazů atd.), jíž v případech, kdy se na českém území odehrál čin podléhající britské jurisdikci, jistě bude třeba. Bude tomu bránit mezinárodně uznávaný a tradiční požadavek na oboustrannou trestnost. Evropský zatýkací rozkaz nebo evropský důkazní příkaz na tom s ohledem na zvláštnost povahy právnické osoby nic nezmění. Hrozí konflikt jurisdikcí?
Český trestní zákon zatím zakotvuje trestnost řady jednání fyzických osob, která jsou také trestná podle nového britského zákona. Po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob budou úpravy podobné jako celek. České trestní právo má ale tradičně mnohem širší extrateritoriální působnost než právo britské. Vztahuje se nejen na korupční trestné činy spáchané na našem území, ale i na jakýkoli trestný čin spáchaný českým občanem v zahraničí, na činy cizinců spáchané v cizině na našem občanovi atd.
Nabízí se proto otázka, nakolik dříve nebo později dojde při zahájení trestního řízení ve Velké Británii pro čin spáchaný na území jiného státu, například České republiky, ke konfliktu jurisdikcí dvou nebo dokonce více států.
Řešení těchto konfliktů je v praxi obtížné. Akty mezinárodního práva veřejného nebo evropského práva mu donedávna věnovaly jen málo pozornosti (Evropská úmluva o předávání trestního řízení z roku 1972, Rámcové rozhodnutí Rady o předcházení a řešení konfliktu jurisdikcí z roku 2009), proto dojde ke zlepšení jen postupně.
***
Prosazování však může být v České republice poměrně obtížné: tuzemské trestní právo omezuje svou působnost na fyzické osoby.
O autorovi| JAROSLAV FENYK, trestní právník Autor (*1961), profesor trestního práva, pracoval jako 1. náměstek nejvyšší státní zástupkyně. Dnes jako advokát spolupracuje s White & Case
