Tran Van Quynh dá bratrovi ponožky, dostane svetr. Budou to ale smutné Vánoce.
Když ztratí práci ve Škodovce, rodiny ve Vietnamu skončí na ulici.
MLADÁ BOLESLAV Když bratři Tran Van Quynh a Tran Sach Duyen před rokem opouštěli své rodiny v městečku vzdáleném devadesát kilometrů od Hanoje, vypadalo to jako rozumné rozhodnutí.
Každý si sice musel půjčit od banky sedm tisíc dolarů, aby mohl zaplatit zprostředkovateli, v Česku je ale zaměstnala agentura Zetka s dobrou pověstí. Ta je zapůjčuje společnosti Škoda Auto jako svářeče.
Bratři počítali s tím, že práci budou mít alespoň tři roky. Za rok a půl splatí dluhy vietnamské bance a pak už budou vydělávat pro sebe. Měsíčních patnáct tisíc korun čistého jsou v jejich očích obrovské peníze, doma by je vydělávali nejméně půl roku.
„Jejich rodina je chudá. Neměla na to, aby mohli studovat. Člověk, který nemá vzdělání, ve Vietnamu dobře placenou práci nesežene,“ vysvětluje tlumočnice firmy Zetka Nguyen Thi Khanh Yen, protože bratři česky neumí. „Z vietnamských novin a televize se pořád dozvídali, že v zahraničí potřebují pracovní síly. Chtěli vydělat dětem na studium a zabezpečit staré rodiče.“ Teď to ale vypadá, že jejich rodiny naopak skončí v bídě.
Oba bratři totiž patří mezi takzvané agenturní zaměstnance, se kterými se chce firma Škoda Auto rozloučit ze všech nejdřív.
Zapůjčených dělníků měla automobilka ještě na podzim kolem čtyř tisíc. Agentura Zetka poskytovala nejvíc, 1 700 z nich. S osmi sty lidmi se Zetka už rozloučila, zbytek také čeká výpověď.
Agentura zatím propouštěla hlavně Slováky a Poláky. „Nebyl s tím žádný velký problém, chlapi prostě sedli do auta a odjeli domů,“ říká vedoucí personálního oddělení Zetky Libor Novotný. Zhruba čtyři sta Vietnamců ale dělá Novotnému vrásky na čele. „Osudy některých z nich budou velmi složité,“ říká.
Nejhůř je na tom devadesát Vietnamců, které si Škoda Auto najmula od agentury. Mají zaměstnanecké vízum a najít jinou práci je pro ně téměř nemožné. „Jejich práva jsou omezená a čas - který by na to měli - je krátký,“ říká Novotný. Právě do této skupiny patří bratři Tranové.
Většina ostatních Vietnamců, které Zetka Škodovce zapůjčovala, má buď na území Česka trvalý pobyt (jsou tu déle než pět let), nebo přiletěli na podnikatelské vízum. V jejich případě záleží jen na jejich schopnosti uplatnit se jinde.
Bratři Tranové by se také mohli pokusit změnit své vízum na podnikatelské. Každého z nich by to ale podle tlumočnice stálo 35 tisíc korun za službu, které se mezi Vietnamci říká „papírová“. „Každý ve vietnamské komunitě ví, na koho se obrátit, když řeší problémy s pobytem,“ říká tlumočnice Nguyen Thi Khanh Yen.
Bratři o této možnosti zatím neuvažují. Je drahá a neví ani, co by si v Česku bez práce počali. Peníze na rozjezd podnikání nemají, nikdo z rodiny ani z jejich města, kdo by jim v začátku pomohl, také ne. Pokus najít si po dobu nuceného volna - než se výroba ve Škodovce 12. ledna zase rozjede - alespoň brigádu také selhal. „Pomáhala jsem jim shánět práci na stavbě, ale nikde brigádníky nepotřebují,“ říká tlumočnice.
Co je čeká doma? Ještě půl roku chybí k tomu, aby zaplatili dluhy. Ve Vietnamu na ně nevydělají. Tlumočnice to vidí černě: „Banka prodá jejich domy a skončí na ulici.“
