Razí-li dnes česká velkoměsta nějaký trend, pak je to výstavba pomníků poněkud mimoběžným osobnostem. Praha si užila svůj spor o Moravana a Vídeňana Freuda, Brno se teď pouští do Američana Edisona. Deset pomníků deseti osobnostem tak či onak spjatým s Brnem - tak zní idea projektu, jehož soutěž byla včera uzavřena.
Proč ne? Tak reaguje člověk obeznámený s pomníkovou kulturou Evropy. Proč Edison? Tak reaguje člověk obeznámený s historií Brna a elektrotechniky. Brněnská radnice důvod má: Mahenova scéna měla jako první divadlo v Evropě elektrické osvětlení (1882) a sám Edison si je při návštěvě (1911) prohlédl. Hrome, to je vazba jako mezi mikrofonem a hučícím reproduktorem.
Nic proti kamennému uctění neprávem zapomínaných osobností. Bílých míst je dost, vždyť i Praha až letos schválila pomník parašutistů Gabčíka a Kubiše. Také Brno má širokou paletu. Třeba takový Kurt Gödel, fenomén světové logiky. Loni při jeho nedožité stovce uspořádali zdejší akademici konferenci - pomník by jemu i rodnému Brnu slušel neméně. Už proto, že Gödel je ve vědeckém světě stále živý, zatímco Edison a jeho stejnosměrný proud to ve 20. století globálně prohrál se „střídavým“ Nikolou Teslou. Nebo snad Mahenova scéna používá dodnes obloukovky?
