Vzávěru románu Terorista se objevuje tento obraz: „Všude kolem nich, po Osmé avenue až na Broadway, velkoměsto kypí lidmi, někteří jsou elegantní, mnozí ošuntělí, pár je jich krásných, většinou ale do toho mají daleko, a vysoko se tyčící budovy je všechny degradují do hmyzích rozměrů, přesto však se hemží jeden každý jako zaživa napíchnutý na špendlíku v úsilí o vlastní úspěch, vlastní záchranu.“
Hlavním hrdinou románu Johna Updika je osmnáctiletý Ahmad. Toho v jednu chvíli jeho školní výchovný poradce Levy pochválí, neboť se o něm dozvěděl, že by ani broukovi neublížil. Ahmad však namítá: „Nechci brouky zašlápnout, ale nechci se jich ani dotýkat. Bojím se, že mě kousnou nebo se mi vyprázdní na ruku.“ Výchovný poradce v ložnici Americký prozaik John Updike (1932) proslul díky sérii „králíkovských“ románů, Kentaurovi či Čarodějkám z Eastwicku. Ostatně nový titul Vdovy z Eastwicku je ohlášen na konec října. U nás po shakespearovském románu Gertruda a Claudius (2000) a do 60. let se vracející knize Vesnice (2004) vychází teď další z nejnovějších autorových děl. I po sedmdesátce je John Updike pilným spisovatelem, vedle románů publikuje povídky, eseje i poezii. A také autorem, jenž se snaží držet prst na tepu doby, jak ukazuje Terorista (2006).
Ahmad je synem (nepřítomného) egyptského otce a matky s irskými kořeny. Je to mladík velmi uzavřený, pilně studující korán a řídící se doporučeními svého imáma. Proto také nejde po maturitě na univerzitu, nýbrž získá řidičský průkaz a začíná pracovat pro firmu libanonského majitele.
Druhou hlavní postavou příběhu je Jack Levy, Ahmadův výchovný poradce, pro změnu židovského původu. Tito dva se pak znovu setkávají v samotném závěru románu. John Updike vůbec svůj román postavil téměř jako divadelní hru. Omezený počet postav, jejichž cesty se musí protnout. Nejenže je tak Jack Levy Ahmadovým výchovným poradcem, ale stává se také milencem jeho matky. Významnou roli v příběhu pak rovněž sehraje švagrová Jacka Levyho, pracující pro ministra vnitra. A dívka, kterou zná Ahmad ze školy, se zas později objevuje v roli - pro něj objednané - prostitutky.
Ta vina je tvá John Updike se tedy připojil k řadě autorů, kteří se zabývají teroristickou hrozbou. To, zda se spisovatelé k tomuto kroku odhodlali z potřeby se s problémem vyrovnat, či z touhy získat si pozornost, nelze z kvality jejich díla snadno vyčíst. Tyto romány však jistě nepatří k tomu nejlepšímu, co autoři dosud vytvořili, a ani k tomu nejzajímavějšímu ze současné literatury. Jako kdyby si totiž spisovatelé zvolili špatný žánr - chybí jim zde prostor pro cokoliv kreativního, a tak působí jako lidé s připaženýma rukama otloukající se ve výtahu.
Terorismus je nebezpečný a jeho kořeny vězí v jiném životním stylu, životním poslání, říkají. Zatímco západní člověk sedí v záklonu v pohodlném ušáku, jí, souloží, žvaní a hojně používá kreditní karty, lidé jako Ahmad jsou asketičtí, bohabojní a neváhají svůj život obětovat pro to, aby byl svět lepší. A mezi těmi tábory se vina přehazuje jako horký brambor. To se však zdá spíše tématem pro esej či studii než pro román.
Potvrzuje to i Terorista. Ahmad sice lituje v jedné pasáži lidi, kteří zemřeli 11. září 2001, ale vlivem okolí se sám stává teroristou, který má připravit o život mnoho dalších. Při čtení většiny stran románu Johna Updika se nicméně lze těžko zbavit pocitu, že jeho hrdinové nejsou lidé z masa a kostí. Oni a jejich činy jsou ilustrací toho, co autor chce ukázat, a téměř nic jiného. A na to je čtenář znalý totalitního režimu a jím ovlivňované literatury pořád ještě citlivý.
Americký prozaik však není vždy naštěstí nakonec úplně důsledný, a tak se tu a tam objeví několik krásných, nic jiného nesledujících vět, ať už se jedná o popis jednání některé z postav, či prostředí: „Pod nohama vyrážejí z prasklin v betonu rosičky, divizny, pampelišky a okraje lemují ždibíčky země, kterou zespodu nanosili mravenci. Tu a tam, kde se beton hodně rozdrobil a rozpadl na prach, hbitě zakořenily vyšší plevele, portulák, hadí kořen, svízel a jistý druh sedmikrásek, a vystrkují vyčouhlé stvoly do prodlužujícího se denního světla.“
To John Updike vybetonoval svůj román tak, že jím téměř žádný život nepronikne. Jen po něm stékají náboženství a ideje.
HODNOCENÍ LN *** John Updike: Terorista
Přeložila Eva Kondrysová Paseka, Praha 2008, 244 stran
