KOMENTÁŘ
Co s extrémní levicí a pravicí nesvedly národní státy, dokáže možná Evropská komise
Co nelze vyřešit na národní úrovni, pošle se do Bruselu. Na té zásadě se shodnou eurooptimisté i euroskeptici. Jedni s nadšením, druzí se smutkem. Málokdy však jde o téma, které by si zasloužilo celoevropskou regulaci.
Nyní místopředseda Evropské komise Franco Frattini jedno takové načal. V listu Bild am Sonntag se opřel do legálnosti neonacistické Národnědemokratické strany Německa (NPD). To je novinka. Ital kritizuje Němce, evropské instituce si brousí zuby na citlivou otázku národních dějin a identit. Přinese případná evropská shoda na omezení extremismu i něco do Česka? Odpověď by rádi znali nejen prakticky neviditelní ultrapravičáci z Národní strany, ale především ultralevice, zastoupená šestadvaceti poslanci ve sněmovně.
Dvojí metr v Německu
Z historie vyplývá, že demokratické strany se extremismem zabývají teprve tehdy, až je mocensky ohrožuje. Když už to se stalinisty v západním Německu nemohli vydržet, Spolkový ústavní soud v srpnu 1956 prohlásil komunistickou stranu za protiústavní, rozpustil ji a ve svém rozsudku napsal to, co v českém právu bolestně chybí - „je zakázáno tvořit náhradní organizace Komunistické strany Německa nebo aby již existující organizace pokračovaly v činnosti jako náhradní“.
Nicméně brzo byla založena Německá komunistická strana, stejní lidé, stejné hodnoty, skoro stejný název. Rozpuštěni mohli být ihned, přesto dodnes přežívají a v posledních volbách podpořili kandidátku Levicové strany. Proč nebyli zakázáni?
Protože se svojí statisticky neregistrovatelnou podporou nikomu nevadí.
Nyní německý příběh číslo dvě: neonacistická NPD velebí odkaz Hitlerova zástupce Rudolfa Hesse, prosazuje korporativismus a územní návrat k velkému Německu.
Mohla být zakázána kdykoliv, ale nikomu nevadila pro svůj okrajový význam. Jakmile ale západoněmečtí politici zjistili, že „Ossis“ vyměňují rudou identitu za nahnědlou, byl oheň na střeše. Nutno říct, že oprávněně: ve volbách do saského parlamentu v roce 2004 získala NPD přes devět procent, loni úspěch zopakovala v Meklenbursku-Předním Pomořansku. Z 5300 registrovaných pravičáků v roce 2004 je najednou 7000. Rasisticky motivované lynče už nejsou výjimkou - naposledy šlo minulý týden o zmlácení šesti Indů ve východním Sasku.
Tváří v tvář rostoucí popularitě neonacistů si politici vzpomněli na své poslání ochránců demokracie. Zdánlivě by zákazu nemělo nic překážet. Přesně před rokem v průzkumu ARD 82 procent Němců označilo NPD za nedemokratickou stranu. Tajné služby ji klasifikují jako „hrozbu ústavnímu pořádku“. Přesto ji Německo nezakázalo. Lze účinněji kontrolovat spolek legální, či zakázaný? I takové argumenty se kladou na misky vah veřejné debaty. Jisté je, že už v roce 2003 s jejím ústavním zákazem neuspěli sociální demokraté. Ledy by se ale mohly pohnout, opře-li se do legálnosti extremistických stran Brusel. Frattini potvrdil, že věru jde o evropské téma: „Pět zemí EU vyvolává zvláštní starost. Zmíněné Německo, ale i Francie, Belgie, Dánsko a mimo už není ani moje vlast Itálie.“ Jak to vše souvisí s Českem, které má naštěstí už své patálie s doktorem Sládkem za sebou? V případné evropské směrnici se nejspíše nebude přímo mluvit o německých NPD či DVU, francouzské NF, dánské DFP nebo belgické VB. Místo nesrozumitelných zkratek tam asi přijde řeč na boj proti soukromému vlastnictví, pluralitnímu politickému systému a nedotknutelnosti jedince. V českém prostředí tak už nehovoříme jen o Národní straně Petry Edelmannové se zapomenutelnými 9300 hlasy v minulých volbách, ale o budoucnosti KSČM v politickém systému.
Gentlemanská dohoda
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu z července 1993 své vykonal, mnohé trestné činy nemohly být promlčeny, ale to je vše, co od něj lze čekat. O nedávné snaze pravicových senátorů raději ani nemluvme. Návrh novelizovat zákon tím, že za slovo „propaguje“ vložíme slova „komunistické, nacistické nebo jiné podobné“ a slovo „prokazatelně“ zrušíme, znamená nechtěný návrat do časů služebné zákonnosti. Přijde-li však směrnice proti extremismu z Bruselu, komunisté budou muset vysvětlit, jak to myslí se svou vizí vystřídat kapitalismus „pokrokovější společensko-ekonomickou formací“ a jak si představují „klíčovou úlohu společenského vlastnictví“.
Ideálním řešením by bylo, kdyby sněmovní dohoda před přijetím zákonné implementace evropské direktivy dala komunistům čas přeměnit se na Socialistickou stranu Čech a Moravy s příslibem hlídat veřejná vystoupení výtečníků typu Václava Exnera či Marty Semelkové. Pokud by se této gentlemanské dohodě vzepřeli, ať bruselská norma ukáže, co umí.
Neonacistická NPD mohla být zakázána kdykoliv, ale nikomu nevadila pro svůj okrajový význam. Jakmile ale západoněmečtí politici zjistili, že „Ossis“ vyměňují rudou identitu za nahnědlou, byl oheň na střeše.
O autorovi| David Klimeš, e-mail: d.klimes@gmail.com novinář
