Před volbami v roce 2006 prosadily ČSSD a KSČM na vztek tehdejším koaličním partnerům Jiřího Paroubka několik zákonů.
Tehdy opoziční ODS jen bezmocně přihlížela a často za to sklízela kritiku. Dnes v obdobné situaci mocně odporuje celá pravice, a kritizovat bychom ji za to neměli.
Parlamentní obstrukce nevypadají pěkně, ale jsou nástrojem v nouzi. Je to, jako byste při masáži srdce někomu zlomili žebro. A že přitom poslanci berou peníze za nic? Dělat obstrukce je daleko namáhavější než pospávat v lavici a hlasovat podle instrukcí šéfa klubu. Obojí je součástí „poslancovy práce“.
Čistě věcně jsou návrhy levice jen předvolební propagandou, ovšem placenou z daní nás všech. Z pohledu pravice je tedy obstrukce správná: nechť si oranžovorudá koalice po volbách schválí třeba 15. důchody, ale až po volbách, a jestli na to bude mít hlasy.
Slovníkem Jiřího Paroubka vyhodnoceno: ČSSD jenom kňučí, když se pravice rozhodla, že si bez ní pánové ruce neumyjí.
