Výzkum léků ve farmaceutických firmách se často soustředí pouze na nemoci, které vyžadují nákladnou a dlouhodobou léčbu. Léčba chorob či zranění je stále dokonalejší a zároveň i dražší. Do ceny nových léků, přístrojů i diagnostických testů se promítají také poplatky za patenty, kterými si objevitelé a konstruktéři chrání plody své práce. Není v konečném důsledku pokrok v medicíně brzděn a lékařská péče omezena?
Odpověď na tuto otázku hledal prestižní časopis PLoS Medicine, který vyzval k diskusi o přínosu patentů pro medicínu pětici předních světových expertů. Došli k závěru, že patenty nepředstavují zásadní překážku. To však platí jen pro ekonomicky rozvinuté země. Třetí svět na současnou podobu patentového systému tvrdě doplácí.
Patenty platí náklady výzkumu Test, který zjistí poškození genu BRCA1 a BRCA2 a odhalí tak zvýšenou náchylnost k rakovině prsu a vaječníků, stojí asi tři tisíce dolarů. Jeho výrobce, americká biotechnologická firma Myriad Genetics, má postup krytý patentem a to jí zajišťuje na určitou dobu monopol na zdravotnickém trhu.
Ve Spojených státech čelí firma žalobě, podle které svým patentem omezuje nejen právo pacientek na informaci o jejich zdravotních rizicích, ale zároveň brzdí onkologický výzkum, který by mohl vést k novým metodám léčby nádorových onemocnění.
Myriad Genetics se brání tím, že se jí prostřednictvím patentu jen vrací to, co do vývoje testu investovala. Díky tomu firma ekonomicky prosperuje a může pokračovat ve vývoji nových diagnostických souprav.
Jeden z účastníků diskuse, kanadský expert na patentové právo Richard Gold, uvádí, že patenty a příjmy, které z nich pramení, jsou vnímány jako „živá voda“ biomedicínského výzkumu. Náklady na vývoj a otestování nového léku se každých deset let zhruba zdvojnásobí. Soukromé firmy by se bez vyhlídky na návratnost vynaložených investic do riskantního podnikání, jakým biomedicínský výzkum bezesporu je, často vůbec nepouštěly.
Faktem ale zůstává, že tento systém ztrácí dech. Množství nových léků uvedených na trh klesá. Je stále méně léků, které přinášejí skutečně revoluční změny. Klesá i efektivita výzkumu a vývoje. Za jeden dolar vynaložený na výzkum a ověření připadá stále méně novinek prosazujících se do medicínské praxe.
Názorně je tento trend patrný u antibiotik. Zatímco bakterií vyvolávajících závažná onemocnění a vzdorujících stávajícím lékům přibývá, nových antibiotik je poskrovnu. Většina z nich vznikla navíc jen obměnou stávajících léků, a je proto pravděpodobné, že bakteriím nedá mnoho práce a vyvinou si proti nim odolnost.
Malý zájem o vývoj antibiotik ale nevyvěrá jen z toho, že jejich vývoj je tak obtížný. Svou roli sehrává i specifická poptávka. Nakažlivými chorobami onemocní obvykle jen malá část populace a ta se při správném nasazení léku rychle uzdraví. „Životnost“ antibiotika na trhu omezuje rychlý vznik rezistentních bakterií, které léku vzdorují. To vše má za následek, že celková spotřeba antibiotik je poměrně nízká, a malý odbyt se zákonitě projeví i na ceně léku. To, že je drahý, není zdaleka jen důsledkem toho, že je patentovaný.
Spolupráce nevázne Další diskutující Warren Kaplan z The Boston University School of Public Health poukazuje na fakt, že patentové právo je spletité a prodrat se džunglí všech povolení může být nad síly těch, kdo by chtěli popohnat biomedicínský výzkum vpřed. V diskusích o patentu firmy Myriad Genetics uvedla polovina dotázaných ředitelů amerických genetických laboratoří, že jim existující patenty zabránily ve vývoji nových diagnostických testů.
Někdy je k vývoji nového léku nebo přístroje zapotřebí získat tolik patentových práv, že se jejich vyřízení zdá prakticky neproveditelné. Stačí, aby si jeden vlastník patentu postavil hlavu nebo vznesl neúnosné požadavky, a i velmi slibný projekt je předem odsouzen k nezdaru. Ve prospěch tohoto náhledu na první pohled svědčí i výsledky výzkumu provedeného ve Francii. Každý sedmý pokus o společný projekt několika firem skončil krachem nebo se jeho spuštění podstatně opozdilo jen proto, že se firmy mezi sebou nedokázaly domluvit. Dohody o patentech však mezi příčinami těchto fiasek figurovaly jen výjimečně. Prokázal se spíše opačný trend. Firmy, které jsou zběhlé v ochraně výsledků svého výzkumu a vývoje prostřednictvím patentů, se většinou domluví rychle a bez potíží.
Písek do jemného soukolí spolupráce můžou nasypat naopak omezení, která nevyplývají z patentové ochrany. Není neobvyklé, když si vědci snaží udržet kontrolu nad informacemi nebo materiálem, jenž jim zajišťuje oproti konkurentům určitou výhodu. Když se objevila ptačí chřipka, pokoušeli se někteří virologové vytvořit veřejně přístupnou mezinárodní databázi s údaji o dědičné informaci různých typů viru ptačí chřipky. Řada vědců by ráda z databáze čerpala, ale nebyli ochotni do ní poskytnout výsledky vlastní práce.
Biomedicínský výzkum nerad vstupuje do oblastí, kde existuje příliš mnoho patentů držených mnoha rozličnými subjekty. Warren Kaplan je přesvědčen, že v řadě případů je strach zbytečný. Spolupráci podle něj nezabíjejí patenty, ale obava z komplikací, které by teoreticky mohly nastat. Nemocní třetího světa na okraji zájmu V ekonomicky vyspělých zemích se patenty nejeví jako limitující faktor pro biomedicínský výzkum a inovace v medicíně. Účastníci debaty uspořádané časopisem PLoS Medicine James Orbinsky, Sarah Harland-Loganová a Sevil N-Marandiová jsou přesvědčeni, že na rozvojové země dopadá břímě patentů mnohem citelněji. Zdražení léků i přístrojů může znepřístupnit lékařskou péči obrovskému počtu nemocných. Na světě žije 3,8 miliardy lidí s denním příjmem pod dva dolary na den. Pro ně mohou být nedostižným snem i léčebné prostředky, které jsou ve zbytku světa běžné.
Jak moc k tomu přispívají patenty, dokumentují Harland-Loganová, N-Marandiová a Orbinsky na antivirotikách proti HIV. V roce 2001, kdy léky ještě kryly patenty, činily roční náklady na léčbu okolo 15 000 dolarů. V roce 2007 patenty vypršely a začala výroba levných generických léků. Cena roční terapie klesla ke 100 dolarů.
Chudý třetí svět nepředstavuje perspektivní odbytiště, a proto se biomedicínský výzkum zhusta soustředí na řešení problémů těch, kteří si drahé léky dovolit mohou. Malárie, tuberkulóza, záněty plic a průjmová onemocnění nefigurují v popředí zájmu výrobců léků. I když tyto choroby sužují plnou pětinu všech nemocných světa, na výzkum jejich léčby se vynakládá 0,3 procenta prostředků věnovaných na biomedicínský výzkum. Miliarda lidí v třetím světě trpí chorobami, na které existuje jen málo účinná léčba nebo na ni nejsou léky a vakcíny vůbec. Z 1556 nových léčiv uvedených na trh v letech 1975 až 2004 cílilo na tropické choroby a tuberkulózu jen dvacet.
Orbinsky, Harland-Loganová a N-Marandiová konstatují, že patentový systém je vadný a musí být reformován tak, aby v něm nepadal veřejný prospěch – třeba dostupnost léčby nebo zásadní inovace – za oběť zisku soukromých subjektů. Tam, kde tržní mechanismy brání soukromému sektoru, aby zohledňoval veřejný prospěch, musí jeho roli převzít veřejný sektor.
Trio vědců v této souvislosti cituje zprávu britské učené společnosti Royal Society: „Využívání práv k duševnímu vlastnictví tak, že to prospívá lidem v jedné části světa, a neprospívá to druhým, anebo jim to dokonce škodí, neodpovídá tomu, proč byl patentový systém založen.“
