PEKING/PRAHA Zahraniční cesty tibetského duchovního vůdce pokaždé vyvolají politické napětí. Čína, která by dalajlamu nejraději izolovala od světového dění, důrazně varuje každou zemi před setkáním s ním. Politici pak mají na výběr - buďto se „elegantně“ dalajlamově společnosti vyhnou, nebo riskují „přátelské“ vztahy s Čínou. Případně jedno po druhém...
Americký prezident Barack Obama měl příležitost přijmout dalajlamu již v říjnu loňského roku, kdy přijel do Spojených států na týdenní návštěvu. Obama měl ale těsně před první oficiální cestou do Pekingu, a tak schůzku takticky odložil. Kritiku za to sklidil jak na domácí půdě, tak za hranicemi. Od republikánů si například vyslechl, že „podlézá“ Číně. Dalajlamův přítel - bývalý český prezident Václav Havel - zase Obamův krok označil jako „malý kompromis“, který hrozí, že přeroste v „osudový kompromis“.
Nyní však zřejmě nastal příhodný okamžik a Obama ke schůzce svolil. A to i přes klasické čínské hrozby typu, že „pokud se s dalajlamou setká, jistě to ohrozí důvěru a spolupráci mezi Čínou a Spojenými státy“.
Podobný scénář vlastně zvolil i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Dalajlama navštívil Francii v srpnu 2008. Prezident se s ním plánoval setkat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Podle médií nechtěl popudit Číňany před svým odjezdem na slavnostní zahájení letní olympiády v Pekingu. Duchovního vůdce tak přijali pouze někteří francouzští ministři a prezidentova manželka Carla BruniováSarkozyová. Francie navíc o návštěvě hovořila jako o „spirituální“, nikoli „politické“, a veškeré akce se nesly v neoficiálním duchu, aby jí Peking nemohl nic vytknout. Teprve téhož roku v prosinci Sarkozy s dalajlamou neoficiálně pohovořil v polském Gdaňsku na okraj oslav 25. výročí udělení Nobelovy ceny polskému exprezidentovi Lechu Walesovi. Čínu to pohoršilo o to více, že Francie byla v té době předsednickou zemí Evropské unie.
To v Německu byl postup opačný. V roce 2007 kancléřka Angela Merkelová dalajlamu přijala, poté však následovalo takové ochlazení v čínsko-německých vztazích, že když přijel o rok později, bylo těžké najít nějakého vysoce postaveného politika, který by se s ním sešel.
S nevolí nese Čína i časté dalajlamovy návštěvy České republiky, kde se opakovaně setkává s exprezidentem Václavem Havlem, ale také s premiéry Mirkem Topolánkem a Janem Fischerem.
Peking duchovního vůdce obviňuje ze separatistických tendencí, zatímco on sám podle svých slov pouze usiluje o dodržování lidských práv a vystupuje proti násilí.
