Sejde z vlády, sejde z mysli, platí dnes pro zelené
Víte, jak se jmenuje šéf německých Zelených? Nevíte? Přitom když byli ve vládě, znal Joschku Fischera každý. Byl jasným lídrem, který se nehledá, ale prostě je. A to je problém i české Strany zelených. Sejde z vlády, sejde z mysli, dá se říci, když to šéf - Joschka Fischer či Martin Bursík - zabalí. Ondřej Liška, při vší úctě, nepůsobí jako lídr strany, která má ambice vládnout.
Bursík byl s Topolánkem provázán možná více, než bylo zeleným (a ódéesákům) milé. Byli to dva muži se sklonem k přirozenému tykání, k alternativním rodinným vztahům, ke zvládání krizových situací pod tlakem. Bursík za dveřmi postavil rebely „do latě“, ale do kamery pak řekl s úsměvem, že vše je zcela v pořádku. No prostě lídr.
Liška působí spíše dojmem, jako by se za své ambice do kamery omlouval. Přitom Bursík - na rozdíl od Joschky F. - neodešel do politického důchodu, v zákulisí dovede stranu zpracovat, ale ta navenek nevyzařuje jasný vzkaz pro voliče. Důraz na boj s korupcí? To říká každý. Přímá volba prezidenta? Po Klausovi už stejně o třeskutý souboj nepůjde. Finanční limity pro volební kampaň? To u nás netáhne.
Přitom jedno zelené téma leží na zemi. Už panuje shoda, že Temelín bude rozšířen. Ale proč se zároveň chystá rušení limitů na těžbu severočeského uhlí? Vždyť pravidla už osmnáct let říkají, že je to něco za něco. Na tohle téma kašle ODS i ČSSD. Proč zelení neupraví stařičký výrok amerického viceprezidenta Agnewa? „Ti bastardi změnili pravidla, ale neřekli vám o tom.“ Ano, vám, voličům. To už zní jako srozumitelný vzkaz pro lidi. Zelené by do sněmovny asi stejně nedostal, ale zdejší veřejný diskurz by popíchl.
Čtěte „Liška vítězí. Opozici...“ na straně 3
