Navzdory nynějšímu propadu akciových trhů na všech kontinentech není důvod k panice
Svět je v šoku z náhlého propadu akciových burz na všech kontinentech. Ale k panice není důvod. Problémy, které vedly k poklesu, jsou z větší části již věcí minulosti.
V roce 2007 se svět velmi dobře seznámil s finančním termínem, který do té doby používali jen odborníci: subprime mortgages neboli hypotéky poskytované rizikovým klientům. Díky nim se dostaly k vlastnickému bydlení miliony lidí, kteří by do té doby byli odkázáni na nájem. Stinnou stránkou však byl fakt, že mnozí sociálně slabší klienti nebyli schopni propočítat, zda mají na splátky. Vznikly špatné úvěry v objemu kolem dvou až tří stovek miliard dolarů. Tyto špatné úvěry nezůstaly v hypotečních bankách, nýbrž se prostřednictvím inovativních finančních nástrojů (zejména collateralised debt obligations - český termín zatím neexistuje) dostaly do bilancí bank a finančních institucí v celém vyspělém světě.
Spíše hypotéza než skutečnost Několik stovek miliard dolarů špatných úvěrů není tak velká suma, aby sama dokázala způsobit recesi. Nicméně geografický rozsah problému spojený s nejistotou, kde vlastně špatné úvěry jsou, způsobil paniku ohledně možné úvěrové krize. Od srpna 2007 neustále visí ve vzduchu slova jako credit crunch a credit squeeze: neboli úvěrové zadrhnutí či úvěrová deprese. A ačkoli statistiky nic takového nepotvrzují, hovoří se o bankovní krizi.
Ta je však spíše hypotézou než skutečností.
Americké banky mají stále velmi silné bilance a ztráty jsou plně kryty rezervami.
Faktem ovšem je prudké oslabení aktivit v sektoru stavebnictví a obchodu s nemovitostmi.
A jak uvedl profesor Edward Leamer ve své práci Bydlení je hospodářský cyklus (Housing Is the Business Cycle, NBER, září 2007), „rezidenční investice nabízejí zdaleka nejlepší signál včasného varování před přicházející recesí.
Od druhé světové války jsme měli osm recesí z deseti, kterým předcházely podstatné problémy v -sektoru bydlení a zboží dlouhodobé spotřeby.“
Je proto vysoce pravděpodobné, že americká ekonomika byla v recesi již na přelomu let 2007 a 2008. A odtud je již jen krok k poklesu akciových trhů. Recese znamená nižší zisky podniků a nižší příjmy domácností, takže i méně peněz k investování. Zdá se logické, že akcie v takovýchto podmínkách musí klesat. Ale jedna věc tady nehraje. Jaká? V poválečném období existovaly pouze dva roky, kdy americká ekonomika poklesla v nominálním vyjádření, a to nejvýše jen o 0,71 procenta - stalo se to v roce 1949. Celkově byla směrodatná odchylka výnosů akciových indexů v poválečném období nejméně desetkrát vyšší než směrodatná odchylka růstu hrubého domácího produktu. Přeloženo do normální řeči: burza bývá považována za barometr ekonomiky. Čísla ovšem ukazují, že tento barometr reaguje na ekonomické výkyvy nejméně desetkrát citlivěji, než by měl.
Zesilovačem je psychologie a davové chování. Spekulující veřejnost si do strohých ekonomických zpráv barvitě promítne své touhy, obavy, naděje i noční můry. Výsledkem jsou bubliny na akciových trzích, eventuálně nepřiměřeně hluboké propady. Nynější propad akciových trhů nebyl důsledkem prasknutí předchozí bubliny, jde o psychologický jev. Veřejnost si přečte nepříznivé makroekonomické zprávy, vynásobí je faktorem deset až dvacet, a začne masově prodávat akcie.
K tomuto jevu zpravidla dochází, když recese je již v pokročilém stadiu a začíná oživení. Nikdy totiž nejsou k dispozici včasné údaje o začátku recese, statistiky bývají zpožděné. Uprostřed recese však není dobré akcie prodávat, nýbrž naopak kupovat - bohužel přesnou dataci začátku a prostředku recese se vždy dozvíme až pozdě. Burza tedy funguje jako hodně zpožděný barometr. Zpravidla signalizuje recesi, která už je na ústupu. Toto zpoždění dosahuje rozměrů několika měsíců. A často burza klesne i bez recese - z jiných důvodů. Mezi ně může patřit politické riziko anebo mezinárodní vlivy.
Proto klesá i pražská burza, ačkoli česká ekonomika nejeví sebemenší riziko recese v dohledné době. Burzovní indexy klesají paušálně po celém glóbu, bez ohledu na makroekonomické podmínky konkrétních zemí.
Burza je tedy chabým měřicím přístrojem: na ekonomické vlivy reaguje přehnaně, ovšem s velkým zpožděním, často reaguje bezdůvodně a kromě toho je tento „barometr“ silně ovlivněn chováním barometrů v jiných zemích a na jiných kontinentech.
Dlouhodobě však burzovní indexy oscilují kolem potenciálního růstu HDP. To v praxi znamená, že nepřiměřený pokles bývá následován korekcí směrem nahoru. Po recesi totiž přichází oživení a s ním i nová vlna endorfinu a pocitů slasti v mozcích investorů.
***
Jde o psychologický jev. Veřejnost si přečte nepříznivé zprávy, vynásobí je faktorem deset až dvacet, a začne masově prodávat akcie.
O autorovi| Pavel Kohout, ředitel pro strategii, Partners pavel.kohout@partnersgroup.cz
