KOMENTÁŘ
Prezidentův poradce Karl Rove měl velkou ambici - udělat z republikánů většinovou stranu
Je smutnou skutečností, že moderní politika se neobejde bez nenávisti. Jak mají politici v tom zoufale omezeném čase, který mají k dispozici, získat voliče na svou stranu? Představme si, že by kandidát na prezidenta promluvil takto: „Upřímně řečeno, rozdíly mezi mnou a mým soupeřem nejsou velké. Víte, že v hospodářské politice panuje konsenzus, a vládu, která by se mu chtěla vzepřít, finanční trhy tvrdě potrestají. Oba víme o některých velkých krocích, které by přispěly k řešení dlouhotrvajících problémů naší země - například přesun daňové zátěže na benzin. Jenže to byste nás hnali. A tak prosazujeme různá okrajová opatření, která toho moc nezmění, ale myslím, že ta moje způsobí menší škody a možná budou i k něčemu dobré.“
Takhle mluvit nikdo nebude - to by většina voličů v den voleb odjela na ryby. Nejjistější metoda, jak je dostat k urnám, je strach. A k tomu musí političtí profesionálové najít nějakou protivníkovu figuru, kterou budou neúnavně démonizovat tak dlouho, až bude jejich voličům stačit jen zaslechnout jméno nebo ukázat fotografii, aby šli odevzdat hlas ne snad dobré politice, ale proti čirému zlu - asi jako v tom vtipu, kdy si lidé očíslují své nejoblíbenější anekdoty, a pak jim stačí říct třeba „dvě“ nebo „pět“ a válí se smíchy.
V Česku absentující profese
Pro americké republikány je v této roli už léta neocenitelná Hillary Clintonová. A nejoblíbenějším strašákem demokratů po Georgi Bushovi je jeho dlouholetý poradce Karl Rove, který v pondělí rezignoval. Liberálové Roveovi přezdívali Bushův mozek.
V tak velké zemi se ovšem žádný politik neobejde bez týmu stratégů a profesionálů na různé aspekty volebních kampaní. Je to profese, která u nás nemá obdoby.
Snad nejblíže k ní míval někdejší Klausův poradce Petr Havlík. Současné zdejší šedé eminence jsou buď k smíchu, anebo kombinují politickou strategii s lobbingem a je jasné, co pro ně hraje prim.
Rove, fanatik politiky už od studentských let, byl stratégem, který s Bushem utvořil tandem v jeho politických začátcích v Texasu a došel s ním až do Bílého domu. Jeho specialitou bylo, že vedle encyklopedických znalostí amerických politických dějin a politického zeměpisu a schopnosti formulovat velká témata disponoval i detailními znalostmi všedních aspektů kampaně - používání hromadných dopisů, zapojování dobrovolníků do kampaně v poslední dny před volbami. Věděl, že i ve věku mediálních analytiků a počítačových modelů se skutečná politika nakonec odehrává tak, jak už od nepaměti, tváří v tvář. Rove měl představu, že dokáže dosáhnout přeskupení politických sil tak, aby se z republikánů nadlouho stala většinová strana. Snil o politickém posunu na úrovni prezidenta McKinleyho, který na konci 19. století získal na svou stranu průmyslníky a dělníky, nebo Rooseveltova New Dealu. Novou politikou „soucitného konzervativismu“ hodlal přetáhnout demokratům předměstské ženy, Hispánce a černochy. Dokázal také předstihnout konkurenci v inovativním využívání sociologických dat z různých komerčních databází - například o nákupních zvyklostech či oblíbených programech - k identifikaci nových, zatím nedosažitelných potenciálních republikánů.
Hrál tvrdě, někdy i podpásově
Potud by za nenávistí oponentů mohla být čirá závist. Je ovšem pravda, že Rove hrál tvrdě a někdy i podpásově. Již jako zelenáč se zmocnil hlavičkových papírů svého demokratického protivníka, natiskl na ně pozvánky na party „s jídlem zdarma, děvčaty a dobrou náladou“ a rozdal je stovkám bezdomovců. Proslulé jsou primárky v roce 2000 v Jižní Karolíně. Roveovi lidé tam tehdy (pravděpodobně) rozšířili pomluvy o hlavním Bushově soupeři Johnu McCainovi. Věděli, že jeho slabinou je impulzivnost. A McCain vskutku vypěnil a Bushe bez důkazů obvinil. Nato se Bush dotčeně ohradil, že McCain zpochybnil jeho charakter, což na rozhodující část voličů zabralo.
Rove dokázal vyhrát ještě volby do Kongresu v roce 2002 a zajistit Bushovo znovuzvolení o dva roky později. Bush sice získal nejvíce hlasů v dějinách a polepšil si v 87 procentech volebních obvodů, Rove ovšem tentokrát vsadil na jinou kartu: na konzervativní základnu, kterou se snažil dostat v co největším počtu k volbám. A vyšlo mu to, ovšem za tu cenu, že byl Bush těmto silám příliš zavázán a musel dělat kroky, kterými odradil středové voliče. Hlavní iniciativy, které měly zabezpečit Roveovo „přeskupení“ - reforma důchodů a přistěhovalectví - zkrachovaly. A to přesto (nebo právě proto), že Rove v posledních letech získal s oficiální funkcí v Bílém domě i velký vliv na vládu. Pak přišla prohra v loňských volbách do Kongresu a vyšetřování kvůli prozrazení identity Bushovy kritičky z CIA (nezávislé vyšetřování ukázalo, že ji Rove neprozradil, a nebyl za to odsouzen nikdo, což nebrání Roveovým kritikům tvrdit, že patří do vězení). A teď konec. Dosáhnout znovuzvolení prezidenta není malý výkon, ale Rove měl ambice přímo dějinné. A ty se mu nesplní.
***
Vedle encyklopedických znalostí amerických politických dějin a politického zeměpisu a schopnosti formulovat velká témata disponoval i detailními znalostmi všedních aspektů kampaně
O autorovi| Martin Weiss komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
