Kníže je nečekaný český kult. Konzervativec, který učaroval liberálům. Částečně si svou ikonografii vystavěl sám lehkonohými výroky, zkazky o něm zase s chutí šíří jeho početný fanklub z řad poddaných. Přirozeným třetím krokem je, že historky začnou žít svým životem. Některé z nich jsme posbírali. Tím, jak se objevují dokonce v různých obměnách, připomínají městské mýty.
Kníže o své vídeňské tradici Dva novináři se chystali za Karlem Schwarzenbergem do Vídně.
„Tak kde vás tam najdeme, pane kníže?“ – „No… víte, kde je Dóm svatého Štěpána?“ ozvalo se na druhém konci drátu.
Po souhlasném přitakání Schwarzenberg pokračoval: „Pak doporučuji najíti nedalekou Schwarzenberg Strasse. Až dojdete na takové veliké náměstí – to je Schwarzenberg Platz –, pokračujte dál, narazíte na Schwarzenberg Palais. Tam, prosím vás, vejděte a řekněte, že jdete za mnou.“ Kníže o pozemcích Karel Schwarzenberg s oblibou vystupuje jako lesník. Při návštěvě na Schwarzenbergově loveckém zámečku v Dřevíči, kde má také šéf TOP 09 trvalou adresu, se návštěva rozhlédla do okolí a optala se:„Kam až sahají vaše pozemky?“ – „Až tam, kde končí posekaná tráva. V tom houští začínají pozemky Lesů ČR, státního podniku,“ odvětil suše Kníže.
Kníže a vyjednávání Když se počátkem devadesátých let prodával časopis Respekt zahraničním zájemcům, nebyl na tom týdeník finančně příliš dobře. Schwarzenberg ho ale nemínil dát zadarmo.
„Tak jak se dohodneme?“ vedli sebevědomě jednání obchodníci ze zahraničí.
„Asi bychom se měli nejdřív představiti, to je jaksi slušnost. Já jsem Karl Johannes Nepomuk Wratislaw Mena von Schwarzenberg,“ uvedl tehdy pár svých urozených jmen.
Potom chvíli vyčkával a dodal: „Uvidíme, zda se dohodneme, nebo ne. Ale prosím o svižné jednání, v pět musím být ve Vídni na jednání s kancléřem Vranitzkým.“ Kníže o své urozenosti Schwarzenbergovskou historku dal nedávno k dobru expremiér Zeman. „Karel Schwarzenberg po nemírném požívání alkoholu jednou usnul u stolu. Přišel k němu jeden člověk a říkal:,Jak se máte, pane hrabě?‘ A Pan Schwarzenberg zdvihl hlavu a řekl:,Kníže, ty vole!‘ A zase usnul.“ Kníže a vstávání V sobotu pozdě večer po oznámení volebního úspěchu zavítal Karel Schwarzenberg do hlavního stanu svých příznivců – kavárny Mlejn na pražské Kampě. V hospodě ho přivítal potlesk. Nicméně krátce po půlnoci zmizel do hajan.
Příští dopoledne zažila horké chvíle produkce České televize, kam měl Schwarzenberg dorazit na polední debatu vůdců politických stran. Ještě po půl dvanácté si kníže dával sprchu doma na Národní třídě. V 11:57 zastavilo Schwarzenbergovo auto na Kavčích horách a Kníže vystoupil majestátně a se slovy: Dobré jitro.
A Miloš Forman na závěr Těžko říct, čím si Schwarzenberg Čechy získal, ale ta touha po „Jeho Jasnosti“ v nich zřejmě spala dlouho. Miloš Forman ve svých pamětech vypravuje, že když v 80. letech natáčel v Praze film Amadeus, přišla mu jednou pozdě v noci otevřít jeho bytná, zchudlá šlechtična. Byla oblečená ve svátečních šatech jenom proto, aby Formanovi vyřídila, že mu z Vídně volal Kníže Schwarzenberg. „Žádný vzkaz nenechal,“ řekla jen a šla spát.
„Chvíli mi trvalo, než mi došly všechny souvislosti. Kdyby české země byly stále ještě součástí království, kníže Schwarzenberg by byl jejich vládcem a Annetka mi prostě nemohla přijít oznámit jen tak ve svém odrbaném županu, že volal pan král,“ vypravuje – vskutku vizionářsky – Miloš Forman. Letošní volby mu daly za pravdu.
