Řeč je o místopředsedovi Rady Českého rozhlasu Ladislavu Jíšovi.
Ten na včerejší schůzi rady navrhl změny v jednacím řádu, které umožnily odvolat Václava Kasíka, a jako „předseda sčítací komise“ pak výsledek oficiálně vyhlásil.
Lidé, kteří pracovali v Československém rozhlase, si ovšem Jíšu pamatují jako Ladislava Anderlíka. Na svém blogu o tom informoval senátor ODS Jiří Oberfalzer. Podle něj se vedoucím sekretariátu ústředního ředitele rozhlasu Jána Riška, který instituci vedl téměř celá 70. a 80. léta, stal v září 1988 Anderlík.
Oberfalzer přitom odkazuje na údaje z výroční publikace, kterou před šesti lety vydal Český rozhlas. Jíša, bývalý člen KSČ, včera LN potvrdil, že z titulu tehdejší funkce řídil i útvar obrany a zvláštních úkolů rozhlasu, prý ale ne „přímo“, jen „přechodně“. „Zvláštní úkoly ale vždy řídila vyčleněná pracovnice, která byla úplně jinak prověřovaná,“ tvrdí. „Dávaly se tam žádosti o zahraniční cesty,“ řekl, co tehdy také zahrnovaly „zvláštní úkoly“.
Změnu jména vysvětluje tím, že na čas přijal manželčino příjmení.
Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
„To má prostý důvod,“ říká Ladislav Jíša k tomu, proč se nějakou dobu jmenoval Anderlík. „Prostě jsem si vzal příjmení své ženy,“ vysvětluje. „Jmenoval jsem se Jíša a vzal jsem si Helenku Anderlíkovou. Proto jsem na ten čas byl Anderlík, a když jsme se rozvedli, vrátil jsem se k původnímu příjmení, toť vše. Nebyl v tom žádný jiný záměr,“ tvrdí.
„Nechci spekulovat o jeho důvodech pro změnu příjmení, přesto se mi všechny tyto okolnosti zdají přinejmenším podezřelé,“ napsal na webu předseda senátní mediální komise Oberfalzer. Myslí totiž, že na pozici sekretáře ředitele rozhlasu „musel být každý důkladně prověřen, zvláště ve veřejném sdělovacím prostředku“. Senátor také dovozuje, že „útvar obrany a zvláštních úkolů znamenal přímou spolupráci s bezpečnostními složkami“.
To Ladislav Jíša popírá. Jak řekl LN, agendu tehdejších zvláštních úkolů „dopodrobna ani nezná“. Podle svých slov nebyl ani členem Lidových milicí, ani nespolupracoval se Státní bezpečností. „Podepsal jsem čestné prohlášení, na tom si trvám,“ uvedl.
Senátor Oberfalzer přitom upozornil na skutečnost, že v nedávno zveřejněné Evidenci zájmových osob komunistický režim vedl Jíšu-Anderlíka pod oběma jmény.
Radní říká, že nespolupracoval. „Byly to funkce, které tyto složky zajímaly. A vytypovávaly si je k možnému oslovení nebo k větší zajímavosti pro ně,“ vysvětluje si Jíša, proč ho jako sekretáře šéfa rozhlasu do databáze zanesli. „Lustrační osvědčení mám i na jméno Anderlík,“ zdůraznil. Nebyl prý v žádném výboru KSČ „ani v rozhlase, ani mimo“.
V rozhlasu dělal od roku 1975. Že později dostal tak vysoké místo, přičítá hlavně své odbornosti a píli. „Při práci v rozhlase jsem si dodělal vysokou školu (z Právnické fakulty UK má titul JUDr. -pozn red.), pak jsem udělal i postgraduál na Vysoké škole ekonomické.
Asi i toto moje vzdělání. To, že se vždycky poukazovalo na to, že jsem pracovitý,“ popsal, co ho k práci předurčilo.
Jmenoval jsem se Jíša a vzal jsem si Helenku Anderlíkovou. Proto jsem na čas byl Anderlík, a když jsme se rozvedli, změnil jsem to.
