Palackého univerzita v Olomouci jmenovala dva emeritní profesory, historičku Libuši Hrabovou a chemika Jana Lasovského. Dostali dekret, ale hlavně, škola jim vyhradila židli a pracoviště, kde mohou využívat její vybavení a udržovat kontakt s vědou a kolegy. To je velmi civilizované gesto. A nejspíš i užitečné. Jen mi není úplně jasné, kdo všechno může být emeritním profesorem. Až dosud jsem se domnívala, že emeritní neboli vysloužilý je každý profesor, který na univerzitě působil, ale už nepůsobí. Jenže na českých a moravských univerzitách působilo v minulých desetiletích nemálo profesorů, k nimž se dnešní vedení raději moc nehlásí. Takže to berme tak, že „emeritní“ neznamená jenom „vysloužilý“, ale spíše „zasloužilý vysloužilý“, což už není automatické. Dá se předpokládat, že se stárnutím populace bude emeritních profesorů přibývat. A nejen profesorů. Je čas přemýšlet, jestli by nemohli být ještě trochu užiteční, ale taky, jak je správně odhadnout, aby si mladí nepouštěli na pracoviště protivné kibice, co jenom překážejí. Možná by se mohly pořádat konkurzy. Takový konkurz na pozici bývalé neboli emeritní veličiny by byl mezi všemi těmi konkurzy na pozice budoucích veličin docela zpestřením.
Jak může vypadat praktická podpora učitelům, vlastně spíš ředitelům škol, předvedlo polské vydavatelství Forum, zaměřené na vzdělávání. Na svém portálu nabízí hotové projevy určené ke slavnostnímu zakončení školního roku. Vybrat si lze z dvaceti verzí. Za celou sadu zájemce zaplatí 47,58 zlotého (asi 287 korun). Jdou prý na odbyt. Skoro stejně dobře, jako hotové slohové práce, čtenářské deníky a další vypracované úlohy, které nabízí internet pro změnu žákům. Soukromé školy se obávají, že by mohly v důsledku krize přijít o část státních dotací. Někoho možná překvapí, že nějaké dostávají, když jsou soukromé, ale to má logiku. Kdyby se žáci soukromých škol vzdělávali ve školách veřejných, stát by na ně taky musel platit. Pravdou ovšem je, že ne každý stát to tak bere. Jsou země, kde se soukromé školy financují skutečně jen ze školného. Na co ty peníze jdou? U každé školy je to trochu jiné, třeba podle toho, jaký platí nájem. Nahlédnutím do výroční zprávy soukromého pražského gymnázia PORG zjistíme, že příjmy ze školného činí asi stejně tolik, co příjmy školy ze státních dotací a téměř tři čtvrtiny z takto nashromážděných peněz jdou na mzdy a odvody z mezd. Tamní učitelé by na tom tedy měli být líp než jejich kolegové ze škol veřejných.
