Věra Čáslavská, někdejší miláček národa.
Na olympijských hrách od Říma 1960 po Mexiko získala celkem sedm zlatých a čtyři stříbrné medaile, čtyřikrát se stala mistryní světa a jedenáctkrát šampionkou Evropy.
V roce 1968 se stala symbolem protestu proti okupaci Československa, což projevila nejen vítězstvími nad sovětskými soupeřkami, ale také tím, že se při sovětské hymně odvrátila od vlajky SSSR.
Díky jejím úspěchům v Mexiku, kde téměř dva měsíce po okupaci rovněž vstoupila ve známost její svatba s běžcem Josefem Odložilem za přítomnosti sta tisíc Mexičanů, se o její porobené vlasti hovořilo ještě víc.
„Byla jsem ráda, že naši lidé mohou prostřednictvím sportu zase pozvednout hlavu. Možná jsem tehdy mohla zůstat v zahraničí, ale nechtěla jsem zklamat ty, pro které jsem se stala určitým symbolem,“ přiblížila po letech pro LN.
Komunisté jí neodpustili Po návratu z Mexika se jí klaněl celý svět a Československo jí leželo u nohou. Podpis pod výzvou Dva tisíce slov jí však komunistický režim neodpustil a nejlepší světovou sportovkyni roku 1968, které by jinde postavili palác, začal hrubě ignorovat.
Byla vyloučena ze sportovních organizací. Rok po návratu z Mexika se sportovním manželům narodila dcera Radka a v roce 1994, když Čáslavská dostudovala FTVS, syn Martin. Trénovat však stále nemohla. „Tak jsem si to vydupala u Himla, předsedy ČSTV, přišla jsem za ním v gymnastickém trikotu, přes to jsem si vzala kabát. A pak jsem mohla pracovat ve Spartě,“ usmála se.
Po roce 1989 pracovala jako poradkyně prezidenta Havla, byla předsedkyní ČOV a jedinou českou zástupkyní v MOV.
Po rodinné tragédii v roce 1993, kdy její bývalý manžel Josef Odložil zemřel při potyčce se synem Martinem, žila Věra Čáslavská přes deset let v ústraní. Byť syn, v roce 1996 odsouzený na čtyři roky, dostal v lednu 1997 od prezidenta milost.
Do veřejného života se vrátila loni, žije v místnosti v domku po rodičích v Černošicích.
