V příloze Lidových novin Pátek přečetl jsem si s nadšením rozhovor s Tomášem Hanákem. To je vtipný chlápek. Pasáž o „vysedávání herců na castingu s pořadovým číslem v ruce jako s leprou někde u doktora“ mi připomněla mnohé z mého života a mimo jiné i to, že jsem už od konce března jedním z těch, kdo dělají „casting“ do Rady České televize. Do této podivné soutěže, kterou vypisuje Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, mě nominovala Herecká asociace už 24. března 2007, tak jak to vyžaduje zákon. V krátkém časovém termínu, asi sedmi či osmi dní, jsem si musel obstarat a zaplatit řadu dokumentů včetně lustračního osvědčení. To jsem stihl včas jen proto, že jsem uplatil sličné úřednice pozváním na představení Činoherního klubu. Jinak nebylo v lidských silách vše stihnout. Nemohl jsem tušit, že mám skoro rok času. Rada veřejnoprávní televize pracuje už 11 měsíců jen v deseti členech (což je ostatně další důkaz toho, že patnáct členů je zbytečně moc, stejný orgán v Českém rozhlase má jen devět mandátů), protože naši lenoši v Poslanecké sněmovně nejsou schopni už skoro rok dovolit pět členů Rady ČT. Dámy a pánové v dolní komoře parlamentu, proberte se, jste naši zaměstnanci a navíc máte zvolit do tohoto orgánu zástupce veřejnosti, nikoli svých poslaneckých klubů! Jste to veřejnosti dlužni!
Protože jsem voličem ODS, budu se teď zabývat mediální politikou občanských demokratů. Ta je už mnoho let v oblasti médií veřejné služby mimořádně špatná, protože je prováděna konfrontačním způsobem. Pan ministr vnitra Langer, který teď řídí silový resort, se už léta mylně domnívá, že lze ve veřejnoprávních médiích něco prosadit silou. To nejde! A tak má mediální politika ODS pouze dvě hodnoty. Konfrontaci a následný pocit ublíženosti. Mezi těmito dvěma body osciluje jako mezi zácpou a dijaré. Vliv politiků na televizní vysílání byl a bude vždycky všude na světě, protože oni dobře vědí, jakou moc televizní obrazovka má. Svého vlivu se nevzdají, ale u nás by mohl mít přece jen laskavější formu.
Chování vzbouřenců při televizní krizi na přelomu milénia bylo odsouzeníhodné, nezákonné a měli je všechny odvést v klepetech, senátora Rumla i s jeho spacákem. Z dnešního pohledu by ovšem bylo komické, kdyby této represi velel tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, který za pár let po tom, v souvislosti s vlastními kauzami, musel vrcholnou politiku opustit. Ale zamysleme se nad tím, kdo tehdejší situaci vyprovokoval siláckým chováním až do okamžiku, než zazněla věta Jana Krause: „Tak, Langer, takhle jednoduchý to mít nebudeš.“ A neměl!
Dnes má Česká televize management, který si rebelové vystávkovali, a veřejnoprávní vysílání je zaměnitelné se soukromými stanicemi a to je přesně to, co nemá dělat. Rada ČT má dbát mimo jiné i o to, aby se vysílání veřejné služby nepoučovalo na komerčním vysílání v ničem, snad s výjimkou toho, jak šetřit peníze koncesionářů. Už skoro rok jí chybí pět členů. Čekám na výsledek toho castingu jak u doktora s leprou.
***
Tomáše Baldýnského tentokrát zastupuje herec Michal Pavlata
Svého vlivu na televizní vysílání se politici nevzdají, ale u nás by mohl mít přece jen laskavější formu
Pondělí Neff
Úterý Vaculík
Středa Baldýnský
Čtvrtek Rejžek
Pátek Šustrová
Sobota Klíma
