(Grand Royal, 2000) Ortodoxní fanoušci, kteří mají naposlouchány všechny velké i malé nahrávky At the Drive-In, budou tvrdit, že se kapela vyčerpala dávno před rokem 2000 (a za nejlepší označí prostřední In/Casino/Out z roku 1998). Pravda ale je, že Relationship of Command, třetí řadová deska, je ze všech jejich alb to nejpřístupnější a nejhitovější. Velký podíl na tom má píseň One Armed Scissor, která to dotáhla až do mainstreamových rádií a prestižních televizních show Conana O’Briena nebo Davida Lettermana; ve skladbě Rolodex Propaganda hostuje ve sborech Iggy Pop. Album se objevilo až na 33. místě oficiálního britského žebříčku, ale slávy si kapela prakticky neužila. Rozpadli se krátce po vydání. Ani Sparta, ani Mars Volta se k písním své původní kapely nevrací.
HODNOCENÍ LN *****
Sparta: Wiretap Scars
(Geffen Records, 2002) Na první velké desce Sparty je nejvíce slyšet rozpor mezi snahou znít jinak než At the Drive-In, a přitom evidentní vliv zvuku Relationship of Command, který jim byl blízký. Trojice Jim Ward, Paul Hinojos a Tony Hajjar (spolu s novým baskytaristou Mattem Millerem) se na Wiretap Scars chtěla orientovat směrem ke klasičtějšímu, přímočarému rocku, ale jejich hudební minulost je dostihla, a vznikla nahrávka „na půli cesty“, kde vedle sebe stojí zvuk ATDI v pilotní Cut Your Ribbon, a to, jak by ATDI nikdy nezněli (Glasshouse Tarot).
Svou představu o stylu Sparta dotáhla na svých dalších deskách Porcelain a zejména Threes z roku 2006. Jejich přibližování k mainstreamovému rocku a líbivým melodiím z nich dělá stále obyčejnější skupinu. Wiretap Scars zůstává jejich nejzajímavějším počinem.
HODNOCENÍ LN ***
