Evropská unie si sotva může dovolit luxus amatérských hlasů, natožpak populistů a euroskeptických neoliberálů Klausova typu. Až se vedoucí představitelé setkají letos v zimě v Kodani, bude dost těžké dosáhnout konsenzu ohledně klimatické změny. Bude ovšem velmi důležité, aby Evropská unie, která se progresivně snaží najít náhradu za Kjóto, hovořila jasně a jednohlasně. Proč by měla tolerovat představitele, jakkoli symbolického a dočasného, jehož předsudky jsou pro klíčovou evropskou politiku zlým snem?
Neplatí, že by EU nyní dosahovala konsenzu snadno. Nejnověji se otevřel rozpor mezi bohatším Západem a chudším Východem, když německá kancléřka Angela Merkelová odmítla žádost maďarského premiéra Ference Gyurcsánye o masivní pomoc východním členským státům. A nejen to. Eurozóna odmítla žádosti nečlenských států o uvolnění vstupních kritérií a (britský premiér – pozn. LN) Gordon Brown a francouzský prezident Sarkozy se pohádali o protekcionismus. Bez přehánění lze říci, že pokud bude Evropská unie takto pokračovat, hrozí jí vážné nebezpečí rozštěpení. Jak včera večer varoval David Miliband, euroskeptici by měli přestat bušit do slaměného panáka federálního státu. Správně argumentoval, že nemohou být zároveň pro jednotný trh a proti samotným institucím, které ochraňují pravidla hry.
Krize připravila státy východní Evropy o růstový model, se kterým kdysi zacházely s náboženským zápalem čerstvých konvertitů. Brusel na ně naléhal, aby otevřely svůj trh pro zahraniční obchod a prodaly své banky západním bankám, takže nepřekvapuje, že současnost považují za dobu splácení. Udržet v současnosti jednotu je ale určitě pro všechny, zejména pro východoevropské země, důležitější než uspokojení ega euroskeptiků. Jestliže představitelé EU nepochopí, že nyní mají být jednotní, voliči, kteří se cítí čím dál tím víc zbavováni hlasovacího práva, jim to v nadcházejících evropských volbách v červnu osladí.
