A jako první Čech zvládl Čech celou tuto plavbu bez neoprenu, a při cestě tam dokonce překonal světový rekord. „La Manche a Gibraltar, to je něco úplně jiného. La Manche je sice delší a náročnější, ale Gibraltar je naprosto nevyzpytatelný svými proudy,“ přiblížil hlavní úskalí plavby mladý plavec.
O tom, že 19. srpna 2008 pokoří i dosavadní světový rekord, který činil na cestu tam 2 hodiny 51 minut, dopředu neuvažoval. „Spíš jsme myslel na to, že mám na plavbu do Maroka maximálně tři a půl hodiny, protože jinak by mne ani nepustili zpět. Počasí by pak mohlo být ještě horší, “ vysvětlil. Z Evropy do Afriky dorazil již za dvě hodiny osmatřicet minut.
Zpátky mu však cesta trvala zhruba dvakrát déle. Proud i vlny, které mu šly do zad směrem k Africe, si vybraly daň. „Vlny se zvětšily a až do poloviny cesty jsem plaval proti proudu, což bylo náročné. Pak se navíc stočil a táhl mne směrem do Středozemního moře,“ popsal Čech. Zpáteční cestu si tak protáhl o několik kilometrů, ale nakonec vše dobře dopadlo. Proti kanálu La Manche má Gibraltar aspoň jednu výhodu. Voda je prý výrazně čistější. „Viděl jsem pod sebe tak tři čtyři metry a pozoroval delfíny. Naštěstí jsem se s žádným nesrazil,“ zažertoval Čech. Při plavbě ho doprovázeli v jednom ze dvou člunů otec a přítelkyně.
Jeho poslední triumf však trochu zanikl ve výsledcích vrcholící olympiády v Pekingu. „Jinak to nešlo. Až do května jsem měl hodně školy, nemohl jsem trénovat tak, jak bych si představoval, a ještě jsem chtěl před přeplavbou absolvovat nějaké mezinárodní závody,“ zdůvodnil rekordman, jinak vzorný student stavební fakulty. Ve studiu totiž rodák z Opavy „neplave“, ale odvádí výborné výsledky.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
