Franfurter Zeitung přináší pokračování zajímavých úvah o Rakousko-Uhersku a sporu národů, kterých jsme se již několikrát dotkli. Pisatel posledního článku zjišťuje podle pravdy, že v Rakousko-Uhersku kromě Němců u žádného národa není smyslu pro t. zv. Střední Evropu.
Ukázala se klamná naděje, že politické sympatie národů jsou určovány hospodářskými styky. Žádný národ nikdy neměl by většího užitku z jednotného středoevropského celního území než Čechové, národ malý, hospodářsky velice se vzmáhající, který by získal znamenitě rozšířený trh. Čechové to vědí velmi dobře, ale odmítají přece Střední Evropu se vší energií; chtějí být chudší, je-li to nutno, ale nechtějí srůst s Německem (List cituje na doklad toho úvahu dra. Rašína v Nár. Listech).
Stejně hovoří Jihoslované a poměr Maďarů k Střední Evropě je nade vše pomyšlení střízlivě chladný. Rakousko-uherské dějiny vyvracejí názor materialistického věku, neboť pozorujeme, že přes nejtěsnější hospodářské spojení a celní unii národové se tu víc a více rozcházejí, že si zboží prodávají, ale se nenávidí. Na příště musí býti vnitřní souhlas nositelem spolků: pouhé úmluvy diplomatické, hospodářské a vojenské už nikdy nepostačí.
Nejen na Itálii a Rumunsku je viděti, že nelze donutit národů, kteří nějakého spolku nechtí, aby jej zachovávali, ať se postřílí velezrádců sebe víc. Na příště je potřebí dorozumění mezi národy, nejen mezi vládami. V době obecné branné povinnosti musí býti davy ochotny horovati směnku, kterou podepsal stát…
