LONDÝN/PRAHA Autorem elegantních portrétů filmových hvězd, Marilyn Monroe nebo Grety Garbo byl, byl britský fotograf Cecil Beaton. Žil ve světě společenských salonů a pracoval jako fotograf módních časopisů. Za války dokumentoval život v Londýně. Nyní vychází kniha skic, které používal jako podklady pro své snímky, informoval deník The Independent.
Cecil Beaton se narodil v roce 1904 v rodině velkoobchodníka s dřívím. V jedenácti dostal svůj první fotoaparát, do tajů černobílých snímků ho zasvětila jeho chůva. Jeho první fotografie byly portréty a tento žánr ho také později proslavil. Pózovaly mu jeho krásné sestry, Baba a Nancy. Beaton si vymyslel celou kompozici, včetně dobových kostýmů.
Studoval historii a architekturu v Cambridge, ale školu opustil. Chtěl žít jako dandy – švihák, který se vyzná a užívá si života v salonní společnosti. Rozhodl se, že bude dělat jen to, co ho baví nejvíc: fotografovat a udržovat kontakty se společenskou smetánkou. Založil si fotografické studio, kde portrétoval své vlivné přátele. Jeho snímky byly na titulních stranách módních časopisů, nejčastěji spolupracoval sVogue. V roce 1927měl svoji první výstavu portrétů, které doplnil záběry z prostředí salonů a dýchánků vyšších kruhů. O rok později odjel na svoji první cestu do Ameriky a New Yorku. Pracoval často v Hollywoodu, kde vyfotil slavné herce a herečky, jako například Marlene Dietrichovou či představitele Tarzana Johnnyho Weismullera.
Beatonovy snímky zaujaly svojí elegancí a nostalgií po době, kdy svět šlechtických rodů měl ještě punc nedostižnosti. Jeho fotografie na obálkách Vogue působily tak vzdáleně, tak vznešeně. A právě proto je všichni tak chtěli. Znal se s řadou osobností uměleckého světa včetně Pabla Picassa, Gertrudy Steinové, Jeana Cocteaua a Salvadora Dalího. Beaton byl ovlivněn surrealismem. Právě jeho kniha skic ukazuje, jak moc ho tento směr bavil. Nechal se volně inspirovat asociacemi, sny. Kombinoval zdánlivě nesourodé snímky a obrazy a pak sestavil kompozici fotografie.
Smutná malá dívka Počátkem 40. let se Beaton seznámil s členy britské královské rodiny a portrétoval královnu Alžbětu. Pracoval jako dvorní fotograf královské rodiny a často portrétoval i mladou královnu Alžbětu II. – jeho fotografie prý velmi přispěly k popularitě britské monarchie.
Během války Beaton získal zajímavou zakázku. Ministerstvo informací ho najalo, aby fotografoval následky leteckých útoků na Londýn. Jeho snímek zraněné dívky, tříleté Eileen, dojímal čtenáře na titulní straně časopisu Life.
Druhý dech nabral fotograf celebrit v 60. letech. Začal fotografovat hudebníky Micka Jaggera a Marianne Faithfullovou, experimentuje s drogami, ale i s širokoúhlými objektivy a halucinogenním osvětlením. Jeho nezvyklé portréty, ukazující jinou tvář hudebníků, opět zaujaly. Nezapomněl ani na svět filmu. Navrhl kostýmy a scény pro filmovou verzi muzikálu My Fair Lady, v roce 1964 za ně získal dva Oscary. Poctu novátorskému pojetí portrétů mu složila i londýnská National Portrait Gallery. V instituci, kde se do té doby vystavovala jen díla výtvarných umělců, se v roce 1968 konala první souborná výstava Beatonových portrétů. Další ocenění své práce získal přímo od britské královny, v roce 1972 byl povýšen do šlechtického stavu.
Kvůli zlepšení své finanční situace musel prodat svůj fotografický archiv. Zemřel náhle, tři dny po oslavách svých šestasedmdesátých narozenin, v roce 1980.
