Tyto změny nejsou samoúčelné, vedou nás k nim objektivní důvody.
Ze zprávy Evropské komise (červen 2007) vyplývá, že Česká republika patří mezi země s nejrizikovějším výhledem veřejných financí. V současnosti v Evropské unii hůře hospodaří jen Maďarsko, jehož schodek sice ještě nedávno lámal rekordy a byl několikanásobně vyšší než v případě ČR, ale Maďaři již zavedli daleko bolestnější reformy.
Největším problémem veřejných financí je neudržitelný růst mandatorních výdajů. Mandatorní jsou „přikázané“ výdaje, které je stát povinen vyplatit. Jsou většinou stanoveny zákonem a nelze je při plánování rozpočtu účinně ovlivnit. Patří sem například výplaty sociálního zabezpečení, důchodů, nemocenské apod.
Výši sociálních mandatorních výdajů významně ovlivnilo přijetí předvolebních sociálních balíčků v Poslanecké sněmovně na jaře 2006. Bez jakýchkoli zásahů by tento nárůst činil od 1. 1. 2007 za rok dokonce 68 mld. Kč, což je nejvyšší meziroční přírůstek v historii. Tato skutečnost zásadně změnila výchozí situaci proti stavu před parlamentními volbami 2006. Bez přijetí reformy by již v roce 2009 příjmy státního rozpočtu nestačily pokrýt výplatu mandatorních výdajů. Státní dluh by byl do roku 2010 až o 150 mld. Kč vyšší, než kdybychom neudělali nic.
Jen dávky státní sociální podpory stouply ze 34 mld. Kč v roce 2006 na 54,4 mld. Kč v roce 2007 a zabudováním automatických valorizací by výrazně stoupaly i nadále. Takový skokový nárůst si nemůže dovolit ani vyspělejší ekonomika než česká.
Pokud by se reforma neuskutečnila, každá další, ke které bude nutné dříve či později přistoupit, bude tvrdší a bolestivější s tím, že dopadne především na sociálně slabší spoluobčany.
ČR má s Maďarskem nejhorší vývoj veřejných financí v EU
