Osud Země se však může završit podstatně dřív, jak tvrdí francouzský fyzik Jacques Laskar z Observatoire de Paris. Podle jeho výpočtů nelze vyloučit, že se naše domovská planeta srazí s Merkurem nebo Marsem. Ani k tomu nemůže dojít dřív než za několik desítek milionů let a navíc se pravděpodobnost takové katastrofy pohybuje v řádu jednotek procent. Ovšem tato myšlenka postavená na výsledcích počítačových simulací vnáší do úvah astronomů nový prvek.
Už od dob Isaaka Newtona panuje představa, že sluneční soustava funguje jako dobře promazaný hodinový stroj. Planety obíhají na stálých drahách. Pokud do nich něco narazí, jsou to z gravitačního hlediska naprosto zanedbatelné asteroidy a komety. Osud dinosaurů dokládá, že pro živé tvory může znamenat dopad komety katastrofu. Pro Zemi jako hmotné těleso tato vesmírná kolize neznamenala víc než pro rozjetou lokomotivu srážka s mouchou.
Laskar spolu s kolegy provedl 1001 počítačových simulací budoucnosti sluneční soustavy. Každou s mírně odlišnými počátečními podmínkami. Astronomové mohou zaručit, že v následujících čtyřiceti milionech let zůstanou dráhy stabilní. Co bude dál, se neví. Předpověď drah planet na extrémně dlouhou dobu do budoucnosti je totiž velmi obtížná, neboť je potřeba vzít v úvahu vliv mnoha těles. I malá chyba zanesená do dat nepřesným pozorováním pak do výsledků vnáší velkou míru nejistoty. Tuto překážku lze obejít opakovanými simulacemi a jejich statistickým vyhodnocením.
Podle studie, kterou Laskar zaslal do specializovaného periodika Astrophysical Journal, existuje jednoaž dvouprocentní pravděpodobnost, že se během příštích pěti miliard let výrazně změní dráha Merkuru. Podobně pravděpodobné je i „rozhýbání“ Marsu, neboť rudá planeta má jen 11 procent hmotnosti Země. Následkem toho vznikne ve sluneční soustavě chaos. Některé simulace končily srážkou malých planet se Zemí, nelze ani vyloučit, že Merkur ukončí svou existenci nárazem do Slunce.
