Do nemocnic proto míří speciálně vyškolení odborníci s důležitým úkolem. Mezi pacienty, kteří skončí život mozkovou smrtí, budou vytipovávat vhodné dárce a zajišťovat vše nutné před transplantací. Orgánů by tak mohlo být dvakrát víc než dnes. Ukazují to zkušenosti ze Španělska.
„Po mozkové smrti zachrání jeden člověk šest jiných životů,“ podotkl Pavel Březovský, ředitel Koordinačního střediska transplantací. Hlášení potenciálních dárců je sice povinné, ale prakticky nevymahatelné. „Víme, ve kterých nemocnicích dárce nehlásí, jak by měli. Ke konkrétním případům se ale nedostaneme,“ říká Březovský.
Pro lékaře v nemocnicích je hlášení dárce orgánů náročná práce navíc. Proto ministerstvo podpoří dárcovské koordinátory tak, že nemocnicím dá na jejich plat. Prvních dvacet koordinátorů začne pracovat už letos. „V červnu se bude konat školení pro zástupce nemocnic, kteří budou jako koordinátoři působit,“ říká náměstkyně ministryně zdravotnictví Markéta Hellerová.
Koordinátoři se budou cvičit i v citlivé komunikaci s rodinou. V Česku sice zákon předpokládá souhlas každého občana s darováním orgánů po smrti, pokud se nezapíše do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Nyní je v něm 971 lidí. V praxi ale zdravotníci ani ostatním orgány neodeberou, když s tím nesouhlasí rodina.
Akční plán pro transplantace, který nedávno prošel vládou, počítá také s podporou žijících dárců a se změnou zákona. Ta má umožnit odebírat orgány i cizincům, kteří u nás zemřou. Ročně by tak mohlo přibýt přes dvacet možných dárců.
Čekací doba, dnes v průměru roční, by se mohla zkrátit a lékaři by mohli mezi potenciálními orgány k transplantaci přísněji vybírat ty zachovalejší. V Česku se každý rok uskuteční 19 transplantací na milion obyvatel, ve Španělsku 34.
