Pro pravičáky jsou největšími nepřáteli levičáci. Asi proto místopředseda vlády Nečas označil prezidentova blízkého spolupracovníka jako Kojzara (komunistický novinář a exponent minulého režimu), podobně Pavel Bém přirovnal Mirka Topolánka k Milouši Jakešovi (poslední vůdce vládnoucí KSČ). Ze stejného rodu je i přirovnání, které použil místopředseda vlády Vondra, když europoslance Leinena tituloval Lenin (krvelačný vůdce ruských bolševiků).
Z politické orientace je jasné, kým pravicoví politici pohrdají, a vzhledem k tomu, že se haní mezi sebou, nikdo z nich zatím nepoužil nejsilnější kalibr - Hitlera. Na spolustraníka je nevhodný, vzbuzovalo by to nepříjemné otázky: ke komu by se dal nadávající přirovnat v hierarchii třetí říše. Vondrova zdrženlivost v případě poslance Leinena byla vedena diplomatickými ohledy. Ideovým odpůrcům pravice spílá apoliticky - poslanec Zaorálek je prý doktorem Cvachem (postava neschopného teoretika) - ministr Vondra dobře věděl, že zde by levičákem neurazil.
Do kongresu ODS zbývají více než dva týdny, nechť tedy vykvetou tisíce květů. Je to jedinečná příležitost, většina aktérů má komunistické školy (orientují se v ideologii) a zatím ještě stále není zakázáno dělat z rudých ikon urážky. Užívejme si toho, nemusí to vydržet.
