Tuto pohádku velmi často zmiňuji svým klientům při terapiích. Zejména ono doporučení, které dala kouzelná babička Marušce v originální verzi: „Počkej, až bude vát teplý severní vítr.“ Teplý severní vítr – to je přece nesmysl. Ze severu vždy vanou jen studené větry. Čekání na teplý severní vítr je čekání na Godota.
Stejně jako kouzelná babička i já se snažím svým klientům zprostředkovat základní myšlenky této pohádky: „I když nyní trpíte, nemusí to být tím, že jste udělali něco špatně. Mnohé zlo nás postihuje naprosto nezaslouženě a není na něj jiné medicíny než trpělivost.“
Ale nedokážu to Maruškám říci lépe než babička: „Dopřej mu čas a on sám přijde na to, že pravda se nedá ani ukřičet, ani vyhnat z domu. Musíš být trpělivá, i když tě srdce bolí. Pravda stojí za každou bolest.“ Jenže mnohdy je ta pravda pro klienty stejně prostá jako krutá: Máte holé ruce. Jste naprosto bezmocní. Nemůžete udělat žádný čin, který by vám navrátil vašeho pana krále či bývalého partnera. To musí být jeho/její rozhodnutí, ke kterému možná dozraje, možná nedozraje. Zkrátka čekejte na teplý severní vítr a do té doby žijte v klidu svůj život tam kdesi v dáli od domova, v babiččině chaloupce.
Jednou ze známek zralé dospělosti je schopnost unést vlastní bezmoc. Zapomenout adolescentní iluzi, že všechno jde, když se chce. Prostě nejde.
Jakkoli je to pro nás bolestné, někdy musíme respektovat vůli a přání druhého člověka, i když on dělá osudovou chybu svého života. To je totiž další poselství této pohádky: I kdybyste mohli udělat jakýkoli myslitelný zázrak, přesto vám to není nic platné. Stejně musíte počkat, až se tomu vašemu panu králi rozbřeskne v kebuli, a to trvá. Zkrátka člověk nemá zestárnout, dokud nezmoudří. No, kéž by se nám to všem také podařilo.
***
Domácí úkol pro bystré diváky V této pohádce vynalezl král (Werich) pro kouzelnou babičku kuriózní oslovení: „Osobo!“ To už jí rovnou mohl říkat: „Savče!“ Znáte ještě nějaké filmové pohádky, kde se lidé takto titulují? Řešení z minulého dílu V čem je princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku po otci? Na několika místech projevuje uznání pro dobrý výkon, i když to znamená, že on prohrál. Například jeho společník říká: „Ta by zasloužila...“ Princ na to: „Jedině metál, za to, jak nás doběhla.“ Zkrátka neobjevuje se u něho zápasení ani povyšování se nad druhé pohlaví, které je většinou nezdravé, a to jak u mužů, tak u žen. Naproti tomu zápas, který se odvíjí mezi otcem a synem, je zákonitý proces v adolescenci, díky němuž si syn buduje svou identitu.
O autorovi| Jeroným Klimeš, psycholog
