Dnes žije na nejjižnější výspě Evropské unie, na Kanárských ostrovech
Nezajdeme na jedno?“ Jako správný Čech nemůžu říct ne. Ještě k tomu je to dvanáctka plzeň. V malém temném baru, kde jsme jedinými hosty, dostaneme i bramborový guláš. Jako doma, jen za okny vidím Atlantik.
Martina Rašku (33) alias Pinďu jsem neviděl plno let a je to krásné shledání. Teplo a slunce dvanáct měsíců v roce, „ostrovy věčného jara“, nevybral si špatně.
Už šestým rokem žije na jednom z Kanárských ostrovů. Není tu pitná voda, takže se pije desalinizovaná z moře, není tu skoro žádná vegetace, jen láva a vítr. Někoho by to po čase ubíjelo, ale pro surfaře je Fuerteventura země zaslíbená.
Na délku stokilometrový ostrov leží jen osmdesát kilometrů od afrických břehů. Martin bydlí u městečka Corralejo na severu ostrova, odkud je vidět další z Kanárských ostrovů, turisticky proslulý Lanzarote. Centrum připomíná lázeňské město. Hlavní třída lemovaná krámky, palmami a restauracemi je plná turistů a lidí nakupujících parfémy, elektroniku, cigarety a alkohol, vše levnější než na španělské pevnině, jež je odsud dvě hodiny letadlem. Starobylé centrum kontrastuje s hotely, kasiny, nákupními centry a zána bavními parky vyrůstajícími okolo města.
Martin bydlí se svojí kolumbijskou přítelkyní Linou jen pár metrů od pláže. Seznámili se před dvěma lety na party za úplňku v kráteru sopky nedaleko odsud. Ve dvoupatrovém domě si pronajímají dvoupokojový apartmán. Přijde je na 500 eur, což je necelá půlka průměrného platu. Je krásné mluvit opět s někým španělsky (Lina zatím česky neumí), ale jen večer vyjdu na dvorek, už na mě někdo volá „ty si ten Pinďův kámoš“? S překvapením zjišťuji, že tři další byty si také pronajímají Češi. Za jedním z nich sem Pinďa ostatně před šesti lety přijel.
Začátky nebyly lehké. Martin dělal na stavbě, protože Česko ještě nebylo v EU a bez povolení nešlo získat jinou práci. Když se mnou teď projíždí malou vesničkou uprostřed vyprahlé černé krajiny, ukáže: „Vidíš tu zeď okolo toho baráku? To jsem dělal. Tři měsíce. Každej den ve čtyřiceti stupních taháš těžký kameny. Ještě že ten kámoš, co tu se mnou makal, byl takovej pohodář.“
Než se Martin odstěhoval z Česka, stále měnil práci a poznal i závislost na drogách. Jediné, co ho drželo nad vodou, byl windsurfing. O víkendu jezdil na největrnější českou přehradu Nechranice, v létě k moři. Nakonec se rozhodl začít nový život. Nebyl to únik, bylo to vysvobození. Koupil si letenku a odletěl na Fuerteventuru. Tady už k prknu plachtu nepotřeboval. Místo větru ho ženou vpřed velké vlny. Začal žít život, který můžete vést jen na několika místech na světě, třeba v Austrálii nebo Kalifornii.
Serrano a na pláž
Než vyrazíme na pláž, dáváme si svačinu. Sušená šunka serrano, olivy, tvrdé sýry, sušené klobásy chorrizo a bageta chutnají stokrát líp než cokoliv doma v Praze.
Nakládáme prkna do auta aMartin mě upozorňuje, že pokud si chci dobře zajezdit, nemám jezdit v létě, kdy jsou vlny malé, fouká velký vítr a je tu mnoho lidí. Nejlepší je podzim, ale jezdit se dá v každém ročním období.
Nejkrásnější jsou dny, kdy je hladina jako sklo, nefouká vítr a z vodní plochy se pravidelně zvedají vysoké vlny jedna za druhou.
Martin nemůže bez surfu existovat, a snad právě proto jsem musel vyrazit až sem, abych ho viděl, v Čechách se neukázal dobré tři roky. Každý den hledá na ostrově místa, kde zrovna dnes „chodí vlny“, a pak několik hodin surfuje. Taky je podstatně svalnatější, než jsem si ho pamatoval. Zbytek času přizpůsobil ostrovnímu rytmu života. Zábava a večírky. Přes den musí do práce, ale místo tahání kamenů dnes úřaduje na recepci v hotelu. Moc na výběr zde není. Kvůli recesi, která trápí španělský stavební sektor, ztratilo mnoho lidí práci. Zavřely se téměř všechny stavby, a tak jednou z mála možností zůstává turistický ruch. Ani tady ale není mnoho volných míst, proto hodně lidí z Kanárů odchází. Ty tam jsou časy, kdy se sem stěhovali lidé ze Španělska za lepšími výdělky.
Martin odjel z Prahy, aby našel svůj klid. Jak říká, „pokud něco potřebuješ a řeknou ti, že to bude za tři dny, buď si jist, že to do dvou tejdnů máš“. Čas jako by se na Fuerteventuře zastavil. Důležité je jen, kde dnes chodí vlny.
O autorovi| Michal Kodym, fotograf
