Švarcsystém je přežitek. Každý by měl mít právo si vybrat, zda chce být živnostníkem
Strany vládní koalice se začínají pečlivě starat o zájmy svých cílových skupin. Nejdůslednější jsou Věci veřejné, které se po propadu na hranu volitelnosti snaží stylizovat do role garanta sociální únosnosti reforem. Přesně nadbíhají přáním a obavám nižší střední vrstvy, na kterou se zaměřují. Zároveň se nenápadně, ale stále častěji snaží ODS vykreslovat jako stranu hájící především zájmy podnikatelů.
Když poté ministerstvo financí vedené prvním místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem zveřejní plánované osekání úlev pro živnostníky, okamžitě se ozve jinak mlčenlivý ministr průmyslu Martin Kocourek. Zásadně to odmítá a varuje, že takový počin může řadu živnostníků odradit od podnikání. ODS se dlouho profilovala jako strana, kterou volí podnikatelé a zůstávají jí i po nástupu TOP 09. Ta se mnohem víc stylizuje do role zásadové konzervativní strany žádající rovné podmínky a seškrtání neoprávněných výhod různých společenských skupin. ODS naopak skoro před každými volbami vytahuje podnikatelské hity, jako jsou daňové prázdniny pro živnostníky. V souboji o voliče pravého středu se pomalu rozjíždí debata, mají-li být živnostníci nadále výhod požívající společenskou vrstvou. ODS bude jejich výsady chránit, VV a nejspíš i topka se je budou snažit omezit.
Odvaha versus stravenky Faktem, který nemůžou popřít ani nejsilnější zastánci podnikatelského stavu, je, že živnostníci mají ve srovnání se zaměstnanci povinnost platit státu na daních a odvodech pojistného nesrovnatelně méně. Proto je zakázaný švarcsystém pro tolik firem a lidí tak lákavý. Živnostník si od svého příjmu může podle profese odečíst výdaje 30 až 80 procent. Takže na daních a pojistném platí třeba jen pětinu toho co zaměstnanec. Stát ho navíc nenutí, aby si platil nemocenskou. Tato svoboda volby je zaměstnanci odepřena.
Jsou živnostenská privilegia obhajitelná a udržitelná? Jsou, pokud by měl každý člověk šanci si vybrat, zda svou profesi bude provozovat jako zaměstnanec se všemi stravenkami, placenou dovolenou a jistotou odstupného, ale taky s vyššími daněmi a odvody, nebo na volné noze bez jistot, ale s nižšími daněmi. Prakticky to znamená zrušit trestání švarcsystému a vyvážit plusy a minusy pro obě skupiny tak, aby si člověk vybíral podle svého naturelu.
Tahouny společnosti jsou lidé, kteří mají nápady, tvůrčí energii, nezávislost a odvahu pustit se do nových věcí. Z těch se zpravidla stávají živnostníci, a nižší daně a odvody proti těm, kdo mají všechny zaměstnanecké jistoty, zvlášť v zemi, kde se ani nedá začít vést debata o výpovědi bez udání důvodu, si zaslouží.
Dnes je hrana mezi zaměstnancem a živnostníkem čím dál tím tenčí. A zdaleka nejde jen o vysoce individualizované obory, jako jsou média, reklama, právo nebo poradenství. Lidé v těchto profesích dělají většinou úplně stejnou práci, ať mají zaměstnaneckou smlouvu, nebo živnostenský list. Ale platí to třeba i pro zedníky nebo truhláře. Šikovný řemeslník může přece pracovat jako živnostník i přesto, že zrovna teď náhodou dostal pětiletou zakázku od velké firmy, kde by se logicky čekalo, že bude zaměstnancem. Právě v případě zednických mistrů vynesl Nejvyšší správní soud v roce 2005 průlomový rozsudek, v němž zpochybnil podstatu švarcsystému.
Stejné pojistné, jiné daně Máme různé povahy, hodnoty a priority a možnost vybrat si podle své nátury je vždy příjemná. Je ale potřeba vybírat ze srovnatelných možností. To znamená živnostníkům povinné odvody trochu zvýšit a zaměstnancům mírně snížit. Jde hlavně o narovnání rozdílů u důchodového pojištění a u daní. České důchody jsou nejrovnostářštější v Evropě a velmi nespravedlivé pro lidi s vyššími platy. Živnostník, který roky odváděl podstatně méně než dobře vydělávající zaměstnanec, často dostane skoro stejně vysokou penzi. Povinné odvody na důchod by měly být srovnatelné. Není naopak důvod, proč by si živnostníci museli platit pojistné na podporu v nezaměstnanosti, pokud ji nechtějí brát. I zaměstnanec by měl mít právo, stejně jako živnostník, vzdát se povinnosti platit nemocenskou s tím, že mu samozřejmě nikdo neproplatí neschopenku.
Jednoduše řečeno: obě skupiny by měly platit stejně vysoké odvody pojistného. Prémií za podnikatelský risk a odvahu by měly být nižší daně. Zaměstnanec by samozřejmě zůstával pro firmu dražší kvůli placené dovolené, odstupnému nebo výpovědi. Dnešní firmy ale nejsou asociální kapitalisté 19. století, jak je karikují odboráři. Velmi často přidávají týdny dovolené navíc a další zaměstnanecké výhody, aby udrželi nejlepší lidi.
Chystaná důchodová reforma a koaliční sociálně profesní napětí je ideální příležitostí dát lidem šanci si vybrat bez toho, aby si někdo užíval nehájitelných výsad a úlev.
***
V souboji o voliče pravého středu se pomalu rozjíždí debata, mají-li být živnostníci nadále výhod požívající společenskou vrstvou. ODS bude jejich výsady chránit, VV a nejspíš i topka se je budou snažit omezit.
O autorovi| LENKA ZLÁMALOVÁ analytička LN e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz
