KOMENTÁŘ
Po letech, kdy se ceny potravin příliš nehýbaly, přichází změna. Výrazné zdražení ale nehrozí
Ceny potravin jsou všude na světě, a v České republice obzvlášť, pro většinu lidí citlivou položkou rodinných rozpočtů. V naší kotlině je navíc jejich vývoj spojován i se vztahem k vládnoucí garnituře, tedy je to i politické téma. „Vláda, která zdraží pivo, padne,“ říkalo se kdysi. Také v současné době lze za výroky o razantním zdražení potravin cítit politickou kartu, nejde ale zdaleka o zmíněné pivo. Podražit mají prakticky veškeré základní potraviny, a to, podle prezidenta Agrární komory Jana Veleby, nejméně o dvacet procent. Je smutné, že tuto tezi nedokázal nikdo z dosud reagujících politiků razantně vyvrátit.
Pravda je, že koncentrace důvodů k nárůstu cen potravin je v současnosti nebývale velká, takže za potraviny jistě zaplatíme více. Rozhodně ale ne za všechny a oproti současnému stavu rozhodně ne o více než dvacet procent. Jednak k růstu cen některých potravin (pekárenské zboží, mlékárenské výrobky) již v posledních týdnech došlo, takže pokud se ještě zvýší, pak už jen o „doplatek“ k dosavadnímu nárůstu, který rozhodně nepřevýší 15, nejspíše ale 10 procent. V součtu pak může u některých skupin výrobků dojít ke zdražení až k hranici 20 procent, to však jen u jednotlivých potravin, a ještě podle všeho jen v oblasti pekárenského zboží. To vše by se mělo odehrát do konce letošního roku, počátkem příštího roku lze spíše očekávat cenovou stabilizaci a v průběhu příštího roku mírný nárůst, v souhrnu o jednotky procent.
Přestože totiž existují důvody pro růst cen potravin (opravdu jde o nárůst poptávky v asijských a jiných zemích, vysoké ceny obilí, využití zemědělských surovin na biopaliva a zvýšení DPH od nového roku), existují také důvody působící
agrární
proti příliš vysokému růstu. A ať se to komukoli líbí, nebo ne, největší páku na zbrzdění cen potravin představují zemědělci nenáviděné obchodní řetězce. Nejde přitom jen o konkurenci těch, které působí na našem trhu (tady je paradoxně určitou výhodou, že je jich u nás tolik, takže konkurence je větší než v zahraničí), ale také o cenové trendy. Díky tomu, že pro většinu spotřebitelů u nás hraje při nákupu potravin stále rozhodující roli cena, roste na trhu obchodních řetězců podíl diskontních sítí. A navíc se spekuluje o tom, že minimálně jeden diskontní řetězec na tuzemský trh ještě vstoupí. To v praxi znamená, že obchodníci to nesmí s cenou prodávaných výrobků přehnat, jinak by také nemuseli mít na tuzemském trhu dlouhodobě šanci.
Prognózovat vývoj cen potravin je samozřejmě do jisté míry věštění z křišťálové koule. V podstatě lze jen odhadnout rozpětí, v němž se ceny mohou pohybovat, ale také, což Agrární komora v minulosti nikdy nedělala, odlišit cenový vývoj v různých potravinářských
analytik
oborech. V současné době skýtá přitom největší potenciál k růstu cen pekárenské zboží, kde jednak neexistuje levnější zahraniční konkurence, ceny obilí se do výrobků promítají přímo, a navíc je pekařina celkem energeticky náročná. V praxi jde zejména o chléb, kde by mohlo dojít (ale již se započítáním dosavadního zdražení) do konce roku ke zvýšení cen až k hranici 20 procent. Poměrně vysoký potenciál k nárůstu cen je také u mlékárenských výrobků, ale opět jen u některých, a to především v oblasti jogurtů a sýrů - tady by se zdražení mohlo pohybovat kolem 10 procent, možná o něco víc. Zdražení přes deset procent ale nelze s velmi vysokou pravděpodobností očekávat například v segmentu masných výrobků, především díky značné konkurenci na tuzemském trhu a na rozdíl od předchozích potravinářských segmentů také proto, že produkty masného průmyslu by bylo možné dovézt levněji ze zahraničí. U ostatních druhů potravin je možné očekávat zhruba inflační, tedy několikaprocentní zdražení, zájem o suroviny na biopaliva může o něco více zvýšit ceny snad jen výrobků tukového průmyslu. Tím to zhruba končí.
Jednou to přijít muselo Mimochodem, až na několik krátkých období se v Česku ceny potravin po řadu let nehýbaly, na rozdíl třeba od cen energií a pohonných hmot. Jednou to tedy přijít muselo. A třeba v segmentu pekařiny (máme několikanásobně nižší ceny než ve většině zemí EU) nebo mlékárenských výrobků je určité zdražení jistým způsobem spravedlivé. Když před časem stála lahev stolní vody prakticky stejně jako krabice mléka, bylo v tom cosi paradoxního - k výrobě mléka je totiž třeba nesrovnatelně více práce než je „pouhé“ přečerpání vody z přírodního zdroje a naplnění nějakého typu PET lahve. Zároveň je to ale poučení - existuje-li zájem spotřebitele o nějaký výrobek a je-li za něj ochoten zaplatit i vyšší cenu, prodává jej logicky obchodník za to, co spotřebitel „ještě unese“. Ale také naopak. Což je další podstatná brzda růstu cen potravin. Zejména pokud nelze srovnatelné zboží dovézt ze zahraničí, budou si dávat výrobci i obchodníci velký pozor, aby to s cenou nepřehnali. Jinak by totiž nemuseli mít co vyrábět či co prodávat.
V praxi to znamená, že obchodníci to nesmí s cenou prodávaných výrobků přehnat, jinak by také nemuseli mít na tuzemském trhu dlouhodobě šanci
O autorovi| Petr Havel, e-mail: petr44@centrum.cz
